Přírodní památka Hostivické rybníky

Úvod -> Publikace

Publikace Přírodní památka Hostivické rybníky

Nejobsažnějším materiálem o území je publikace Přírodní památka Hostivické rybníky, kterou vydal Český svaz ochránců přírody Hostivice v září 2006 k 10. výročí vyhlášení zvláštní ochrany. Informace na této stránce jsou internetovou verzí uvedené publikace. S ohledem na platné reprodukční smlouvy zde nejsou zařazeny některé ilustrace

Obsah

Úvodní kapitola – Geologie – Z historie – Hospodářské využívání – Květena – Houby – Zvířena – Ptactvo – Procházka kolem Hostivických rybníků – Ochrana Hostivických rybníků – Autoři

Úvodní kapitola

Přírodní památka Hostivické rybníky se nachází na území města Hostivice v okrese Praha-západ a Středočeském kraji. Zřídil ji Okresní úřad Praha-západ nařízením č. 7 ze 14. října 1996 k ochraně přírodních společenstev hostivické rybniční soustavy, zahrnující rybníky Břevský, Kala a Litovický a přiléhající mokřady a lesy, na které jsou vázány vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů. Území o rozloze 113 ha se chrání rovněž jako významné místo hnízdění a tahu ptactva.

Autoři publikace si vzali za cíl představit Hostivické rybníky z více pohledů jako zajímavé a cenné území. Samostatné kapitoly obsahují základní informace o geologii, historii, hospodářském využívání území a především o místní květeně a zvířeně. U rostlin, hub a bezobratlých živočichů uvádíme i latinská jména, která jednoznačně určují popisované druhy. Z obratlovců jsme věnovali zvýšenou pozornost ptactvu, jež je hlavním předmětem ochrany, a popsali jsme rovněž faktory ovlivňující jeho početnost a druhovou pestrost. Obsáhlá kapitola věnovaná „procházce kolem Hostivických rybníků“ může sloužit jako průvodce po místní naučné stezce.

Všechny fotografie použité v této publikaci byly pořízeny přímo u Hostivických rybníků většinou v letech 1996 až 2006.

Geologie

Skalní podloží oblasti Hostivických rybníků tvoří ordovické usazené horniny, zejména břidlice, které vznikaly na dně prvohorního moře zhruba před 450 miliony let. Prvohorní moře asi před 370 miliony let ustoupilo a prvohorní horniny začaly podléhat erozi. Horotvorné pohyby celou oblast vyvrásnily a v mladších prvohorách a starších druhohorách byla oblast souší. Asi před sto miliony let začala ve středních Čechách vznikat jezera a území následně opět zaplavilo moře. Tentokrát šlo o teplé moře druhohorní, křídové. Křídové usazeniny – pískovce, jílovce a opuky – o mocnosti několika set metrů překryly starší horniny. Když moře na konci druhohor, asi před 80 miliony let ustoupilo, druhohorní horniny podléhaly zvětrávání a odnosu. Do současnosti se v oblasti Hostivických rybníků zachovaly zejména zbytky křídových pískovců. Příkladem je vrch Krahulov východně od Břevského rybníka nebo návrší, na kterém stával gloriet u rybníka Kaly.

Výchoz pískovce na vrchu Krahulov

V průběhu třetihor byla zdejší krajina parovinou. Nástupem čtvrtohor asi před dvěma miliony let došlo k rozkolísání klimatu, střídaly se doby ledové s meziledovými. V ledových dobách byla oblast bezlesou tundrou, činností větru vznikaly návěje spraší. U Hostivických rybníků se pás spraší a sprašových hlín táhne od Břví za Litovickým rybníkem do Litovic. Během čtvrtohor se také zahloubila a ustálila současná říční síť. Na nezpevněných horninách (svahoviny, sprašové hlíny, potoční sedimenty) se vytvořily půdy, v oblasti nynějších rybníků především podmáčené. V Břevské rákosině dal zřejmě boční pramen z pískovcového svahu, na kterém se nachází vojenský areál, a celková podmáčenost území vzniknout slatině (rašelině). Nedávno provedené průzkumy prokazují, že zbytky rostlin a pylových zrn uložených ve slatině umožňují popsat vývoj okolní krajiny nejméně v posledních 2 000 letech.

Vzniku rybníků v historických dobách napomohla i příznivá hydrogeologická situace. Pískovce s bohatými zásobami podzemní vody leží na slabě propustných ordovických břidlicích, které v nižších místech vystupují na povrch a tvoří dno rybníků.

Vrch Krahulov přes zamrzlý Břevský rybník

V minulosti probíhala na území nynější přírodní památky i v nejbližším okolí těžba hornin. Slabě zpevněný pískovec se těžil jako písek. Jedna pískovna bývala přímo v nynějším chráněném území v lese u Břví v klínu cest vedoucích od vyhořelé hájovny. V 90. letech 20. století zde byla zřízena skládka stavebního odpadu, nyní je místo rekultivováno a zalesněno. Druhá pískovna fungovala ještě po roce 1950 v místech, kde nyní stojí Sportovní areál Břve. Na západním okraji Břví, kde je dnes zastavěné území mezi Hájeckou ulicí a Břevským rybníkem, se nacházela v 19. století malá cihelna císařského velkostatku, která využívala místní sprašové hlíny. V 19. a začátkem 20. století se těžila i slatina z Břevské rákosiny.

Z historie

Nejstarší doby

Široké údolí v pramenné oblasti Litovického potoka lákalo lidi k osídlení již od mladší doby kamenné (neolitu). Souvislý pás osídlení z různých pravěkých dob se táhne po svazích severně od Litovického potoka od Prahy až na západní okraj Litovic. Přímo v oblasti Hostivických rybníků se pravěcí lidé usadili na návrší nynějších Břvů (ulice U Obory) a na vrchu Krahulov obklopeném nejspíše bažinami, které jim poskytovaly ochranu. Bažiny v této oblasti také daly název vsi Břve, poprvé připomínané již ve 12. století. Pochází z břeven pokládaných na stezky v okolních bažinách.

Kdy přesně vznikly na Litovickém potoce rybníky, nevíme. Možná to bylo již ve 14. století, protože církevní řád cisterciáků, kterému v té době patřily Břve, byl zdatným stavitelem rybníků.

O Litovickém rybníku se dozvídáme ze zápisu v zemských deskách, že syn Bohuslava Chrta ze Rtína Martin zdědil v první polovině 16. století „veliký rybník Litovický, pod ním mlýn a velikou louku pode mlýnem“.

Hradní vodovod

Na důležitosti získala rybniční soustava za vlády císaře Rudolfa II., kdy byly rybníky přetvořeny na zdrojovou oblast vodovodu zásobujícího Pražský hrad užitkovou vodou. Podle místních pověstí se na budování hradního vodovodu měli podílet i hvězdář Tycho Brahe a známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Účast Tycha Brahe je však velmi nepravděpodobná, protože do Prahy přišel v době, kdy byl vodovod již vybudován. V rudolfinské době byla rybniční soustava rozsáhlejší, ale přesný rozsah a počet rybníků v té době neznáme.

Před třicetiletou válkou jsou v Litovicích doloženy dva rybníky: horní, menší zvaný Mrázovský a dolní, velký Litovický, pod kterým byl panský mlýn. Po této válce, v roce 1662 si nechal František Adam Eusebius Žďárský ze Žďáru sepsat svůj majetek. Z tohoto soupisu zvaného urbář se dozvídáme, že pod Litovickým rybníkem stál panský mlýn zpustošený tak, že z něj zůstaly jen zdi. Dále se v Litovicích nacházely dva rybníky, hoření a kaprový, k němuž patří sádky na živé vodě. Na Břvích byly mimo jiný majetek zjištěny tyto rybníky: Břevský při krčmě, nad ním pustý Nekejcov, Kala v Bažantnici a nad ním rybník Nový Čížek (častěji nazývaný V Čekale).

Hostivická rybniční soustava na výřezu z Kloseho plánu pražského hradního vodovodu z roku 1723. Mapa je orientována severem dolů

S ohledem na platná reprodukční práva je uveden pouze překreslený výřez

Stav hradního vodovodu v roce 1723 dokumentuje plán veliký asi 3,5×1 m a doplněný mnoha poznámkami o stavu technického zařízení, který vytvořil císařský geometr Antonín Leopold František Klose. V Kloseho době rybniční soustavu tvořily rybníky Starý Chýňský neboli Strahovský (na území Chýně, obnovený v menší rozloze v roce 1999), Břevský, Nekejcov (nyní zalesněná mokřina za vrchem Krahulovem), Kala, Litovický (Plačský) a na strouze od Kaly k Peterkovu mlýnu rybníky V Čekale neboli Čížek, Pátek a Zvoníčkovský neboli Peterkův. Z poznámky v mapě vyplývá, že teprve majitel panství hrabě Breda nechal začátkem 18. století zvýšit hráz Břevského rybníka a prokopat strouhu z tohoto rybníka do Kaly k odvádění velkých vod. Plán i o něco pozdější mapy prvního vojenského mapování z let 1780–1783 (rektifikace) a druhého vojenského mapování z let 1836–1852 svědčí o tom, že po celé 18. století a až do poloviny 19. století bylo území Hostivice včetně okolí rybníků odlesněno. Na mapě prvního vojenského mapování nacházíme navíc malý rybník jihovýchodně od Kaly v místech, kde je v Bažantnici dodnes mokřad.

Poté, co se císařský dvůr natrvalo odstěhoval do Vídně, upadl zájem o hradní vodovod a během 19. století došlo ke zrušení některých rybníků. Plocha Strahovského a Litovického rybníka byla využívána k zemědělství, po Nekejcově dodnes zůstala mokřina. Rybník u Peterkova mlýna, východně od Hostivice, byl výrazně zmenšen; původně byly jeho součástí navazující rákosiny před i za smíchovskou tratí.

Obnova rybniční soustavy

Po roce 1918 se Pražský hrad stal opět sídlem hlavy státu a postupně byl opravován hradní vodovod. V letech 1924–1926 Kancelář pro hradní vodovod pražský při ministerstvu veřejných prací obnovila nákladem přes 900 000 Kč Litovický rybník a u něho vznikl lesopark nazývaný Stromečky. Začátkem 30. let se dočkaly důkladné opravy také Břevský rybník a rybník Kala. Z této doby pocházejí také aleje pyramidálních topolů u Litovického a Břevského rybníka. Rekonstrukce hradního vodovodu měla pokračovat obnovením Strahovského rybníka u Chýně a vybudováním velkého rybníka východně od Hostivice, k oběma těmto akcím však došlo až o mnoho let později.

Všechny práce probíhaly za velkého zájmu novinářů a staly se i předmětem interpelací v parlamentu. Večerní vydání Poledního listu z 10. dubna 1929 píše na titulní stránce o obnově Litovického rybníka: „Zřídili si hradní vodovod a vytopili celou obec. Celá obec jako napitá houba. 200 metráků hnijících ryb otravuje vodu. Státní lékař nařizuje opatření, která 14 dnů se neprovádějí.“

Výpustní objekt Litovického rybníka, tzv. kaberna

Litovický rybník musel být při obnově výškově zaměřen a k tomu sloužil pomocný výškový bod tvořený hřebem zazděným do pravého čela mostku u přepadu z rybníka. Tento hřeb, který má podle kolaudačního protokolu z roku 1929 nadmořskou výšku 346,191 m, je dodnes vedle výpustního objektu a dalších staveb drobnou a nenápadnou památkou na obnovu rybníka.

Reprezentační honitba

Lesy kolem rybníka Kaly sloužily dříve jako bažantnice a reprezentační honitba. Rád sem zajížděl Rudolf Habsburský, syn císaře Františka Josefa I. a následník trůnu. V červenci 1910 lovil kachny na Kale a Břevském rybníce arcivévoda Karel, pozdější poslední rakousko-uherský císař. Za první republiky navštěvovali tato místa cizí diplomaté, zvláště Francouzi. Pořádaly se zde hony na jeleny a kance, lovili se zajíci, bažanti i kachny. K občerstvení panstva sloužil novogotický gloriet u rybníka Kaly, koncem 80. let 20. století bohužel zbořený. V roce 1949 obec Litovice marně žádala, aby se lesy s diplomatickou honitbou staly jejím majetkem. Reprezentační honitba přestala sloužit svému účelu až v roce 1956. V 70. letech bylo zrušeno oplocení Bažantnice a celá rybniční soustava je od té doby plně využívána k hospodářským a rekreačním účelům.

Gloriet u rybníka Kaly kolem roku 1980

Rekreační využívání

Rekreační využívání Hostivických rybníků se zvyšovalo během celého 20. století. Břevský rybník se stal zvláště ve 30. a 40. letech vyhledávaným koupalištěm pro Pražany. Vznikaly také různé návrhy na výstavbu rekreačních zařízení. V roce 1919 navrhoval místní učitel Antonín Uhlík, aby z Bažantnice byla vybudována zoologická zahrada. Po 2. světové válce požadovaly místní národní výbory v Hostivici i v Litovicích neúspěšně, aby u rybníka Kaly bylo vybudováno rekreační středisko. U Břevského rybníka měly vzniknout lázně využívající slatinu z Břevské rákosiny. Kvůli tomuto záměru dokonce provedl státní geologický ústav rozbor slatiny (rašeliny), ze kterého vyplývá, že „vzorek jeví vlastnosti příznivé pro lázeňské využití, ježto 1000 částí rašeliny při 100 stupních vysušené obsahuje 871.6 organických látek a pouze 128.4 částí anorganického popele.“ Ke zřízení lázní ale nikdy nedošlo.

V 80. letech JZD Chýně vybudovalo přes protesty státní ochrany přírody letní pionýrský tábor na Krahulově. Tábor byl od začátku pojat jako kemp a dodnes není dořešen způsob jeho užívání. Současný stav kempu představuje jeden z největších problémů ochrany Hostivických rybníků.

Po roce 1989 se objevují i další záměry, jak využít přírodní prostředí, ale do popředí se dostávají postupně zájmy ochrany přírody.

Ochrana přírody

Pokusy o ochranu přírodních hodnot rybniční soustavy počínají již kolem roku 1975, kdy místní národní výbor usiloval o vyhlášení chráněného území z tehdejší bažantnice u Kaly a svoji žádost doplnil seznamem 85 druhů hnízdících ptáků. Po prvním odmítnutí vše skončilo příslibem vyhlášení od Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Nové návrhy na vyhlášení chráněného území nebo alespoň oblasti klidu se objevily v letech 1989 až 1992.

Snahy o ochranu rybniční soustavy vyvrcholily v roce 1994 návrhem Českého svazu ochránců přírody na vyhlášení přírodní památky Hostivické rybníky. Podle tohoto návrhu vyhlásil Okresní úřad Praha-západ zvláště chráněné území nařízením ze dne 14. října 1996. V únoru 2006 Středočeský kraj nařízením č. 1/2006 zmenšil část ochranného pásma za Litovickým rybníkem.

Hospodářské využívání

Lesnictví

Většinu lesních pozemků u Hostivických rybníků spravují Lesy ČR, s. p., Lesní správa Nižbor. Lesy jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení z důvodu ochrany přírody a tomu odpovídá i způsob hospodaření.

Širší okolí Hostivických rybníků bylo nejpozději od 18. století bezlesé a teprve postupnými výsadbami vznikl les v současném rozsahu. Nejdříve bylo v polovině 19. století zalesněno okolí rybníka Kaly, v Bažantnici. Poslední porosty byly založeny až po druhé světové válce. K zalesnění se bohužel ve velké míře využívaly stanovištně nevhodné nebo dokonce exotické dřeviny, zejména smrk ztepilý, dub červený, trnovník akát a kultivary topolu kanadského. Pestrou skladbu vysazených druhů doplňují druhy jako olše šedá, javor jasanolistý, topol linda, borovice černá i vejmutovka, douglaska tisolistá a jírovec maďal.

Přirozenému složení se přibližují lesní porosty na podmáčených stanovištích, kde se vedle topolů kanadských a olše šedé prosadila především olše lepkavá a jasan ztepilý. Přirozené skladbě lesa v sušších polohách odpovídá dubohabrový les. Dřeviny jako dub letní, lípa srdčitá a buk lesní, typické pro tento typ lesa, jsou ale v porostech na území přírodní památky zastoupeny v menší míře. Z dalších dřevin na sušších místech roste bříza bradavičnatá, jilm vaz a javor klen, jenž v současné době velmi silně zmlazuje.

Dub letní na hrázi rybníka Kaly, největší strom Hostivických rybníků

Dlouhodobým cílem lesnického hospodaření podle lesního hospodářského plánu je omezení nepůvodních druhů dřevin a podpora přirozené skladby lesa. V porostech s pozměněnou skladbou není možné počítat s přirozenou obnovou lesa, proto se zde do budoucna předpokládá obnova uměle pasečnou formou, tedy vytvořením paseky a jejím novým zalesněním. Přednostně budou těženy topolové háje za Litovickým rybníkem a na Nekejcově, které nahradí především dub letní jako hlavní cílová dřevina. V doubravách, které se blíží přirozené skladbě, se budou porosty obnovovat postupně clonnou sečí, tj. postupnou těžbou starých stromů s cílem uvolnit prostor pro mladé.

Průběžně probíhá výchova porostu, při které se prořezávkami a probírkami odstraňují nekvalitní stromy a omezují se nevhodné druhy dřevin. Při nahodilé těžbě se zpracovávají souše, vývraty a zlomené stromy.

Rybářství

Litovický rybník, rybník Kala a Břevský rybník v přírodní památce a rybník Bašta na území Chýně patří Českému rybářství, s. r. o., Mariánské Lázně, které na nich hospodaří.

V rybnících se chová především kapr, nasazovaný v počtu 1 000 kusů na hektar vodní plochy. V poslední době se více prosazuje na trhu ceněný kapr lysec. Dalšími chovanými druhy jsou lín, okoun, býložravé ryby amur a tolstolobik, dravé ryby štika, candát a sumec a tzv. bílá ryba, kterou se rozumí především bělice. Úhoř se již nenasazuje, ale ojedinělé kusy mohou ještě v rybnících žít. Samovolně se rozmnožují plevelné ryby, zejména střevlička východní a karas stříbřitý, které konkurují hospodářským druhům a snižují výtěžek z chovu.

Při rybářském hospodaření se rybníky pravidelně vápní, což má význam především pro dezinfekci vody. Chované ryby se přikrmují obilím, žádná statková hnojiva, kterými se dříve zvyšovala úživnost vody, se již nepoužívají. Výlovy probíhají zpravidla jednou ročně, v Litovickém rybníku a na Kale na podzim a v Břevském rybníku na jaře. Břevský rybník slouží i jako komorový, shromažďují se v něm ryby na zimní období. Rybníky jsou vždy přes léto napuštěny, neletní se.

Kachny divoké

Rybníček v Břevské rákosině spravují sportovní rybáři a na vodní ploše v mokřadu Chobot se rybářsky nehospodaří.

Myslivost

Přírodní památka i na ní navazující zemědělské pozemky se využívají i myslivecky. Honitbu dlouhodobě obhospodařuje Myslivecké sdružení Hostivice-Chýně.

Na rybnících žijí vodní ptáci řazení mezi lovnou pernatou zvěř, zejména kachna divoká, polák velký, polák chocholačka a lyska černá. Společné myslivecké hony probíhají hlavně v září a říjnu a uloví se při nich ročně asi 60 kusů. V porostech kolem rybníků se zdržuje asi 120–150 kusů bažanta obecného. Hony na bažantí kohouty se pořádají v listopadu.

Bažant obecný

Stavy zajíce polního dosahují 70 až 80 kusů, srnčí populace dosahuje okolo 15–20 kusů. Liška obecná, která zde žije v počtu asi tří až pěti kusů, loví ostatní zvěř. V poslední době narůstají počty kuny skalní, které jsou aktuálně odhadovány na 15–17 jedinců. Kuny zřejmě nacházejí vhodný úkryt ve starých rozpadajících se staveních. Z dalších druhů zvěře zmíníme ještě prase divoké, které zde žije trvale, a občas se přechodně objevujícího jezevce lesního.

Množství drobné zvěře odlovené v honitbě se oproti minulosti snížilo, protože narůstá návštěvnost území Hostivických rybníků a neukáznění lidé a volně pobíhající psi ruší rozmnožování a klid zvěře.

Zajíc polní

Myslivecké hospodaření spočívá kromě lovu zvěře i v celoroční péči. V zimním období myslivci přikrmují zvěř hlavně odpadem z obilí, který vzniká při jeho čištění, a dále řepou, kukuřicí, kaštany, žaludy a podobně. Členové mysliveckého sdružení se také pravidelně podílejí na úklidových brigádách u Hostivických rybníků.

Květena

Vodní květena

Velmi zajímavé druhy cévnatých rostlin najdeme ve vodním prostředí Hostivických rybníků. Hladina rybníků v létě zarůstá okřehky, což nejsou rostliny nijak vzácné, nicméně jsou zvláštní tím, že téměř nekvetou a rozmnožují se pouze rozrůstáním lístků, které spolu s jediným kořínkem tvoří celou drobnou rostlinku. Jeden z nejhojnějších druhů, okřehek hrbatý (Lemna gibba) má vypouklý spodek lístků, který obsahuje v mezibuněčných prostorách vzduch a umožňuje tak drobné rostlince plavání na hladině.

Lakušník Baudotův

Naopak velmi vzácnou rostlinou je lakušník Baudotův (Batrachium baudotii), jediná rostlina z Červené knihy rostoucí v tomto území. Lakušník Baudotův má dva druhy listů, ponořené listy jsou dělené do niťovitých úkrojků a plovoucí listy dlanitě dělené. Kvete v létě bílými květy vynořenými jen několik centimetrů nad hladinou.

Orobinec úzkolistý

Mělkou vodu při pobřeží rybníků zarůstá v rozsáhlých porostech hlavně rákos obecný (Phragmites australis) a vytváří tak ideální podmínky pro hnízdění ptáků. Vyskytuje se zde také orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a při březích rybníků kvete v květnu nebo v červnu krásnými žlutými květy kosatec žlutý (Iris pseudacorus). Zaujmou rovněž porosty ostřic, těchto travám podobných rostlin se u Hostivických rybníků vyskytuje hned několik druhů. Ostřice štíhlá (Carex gracilis) a ostřice pobřežní (Carex riparia) vytvářejí velké souvislé porosty podobně jako rákos. Ostřice latnatá (Carex paniculata) tvoří mohutné trsy v rybníčku v Břevské rákosině. Poměrně vzácnou ostřici nedošáchor (Carex pseudocyperus), pro niž jsou charakteristické velké převislé klasy, najdeme při březích Litovického i Břevského rybníka a v okolí mokřadu Chobot. V porostech ostřic a rákosu rostou další mokřadní druhy rostlin, jako je krtičník stinný (Scrophularia umbrosa), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum) nebo liána lilek potměchuť (Solanum dulcamara). Zajímavý je nález potočníku vzpřímeného (Berula erecta), což je poměrně vzácná mrkvovitá rostlina se širokými listy, která svým výskytem ve strouze u Litovického rybníka i v olšině u Břevské rákosiny indikuje skutečnost, že zdejší voda je bohatá na uhličitan vápenatý.

Ostřice nedošáchor

Trsy ostřice latnaté v rybníčku v Břevské rákosině

Potočník vzpřímený

Mizející květena mokřadních luk

V minulosti bylo bezprostřední okolí rybníků a záplavová území vodotečí využíváno jako louky. Tyto mokřady byly později zalesněny nebo byly opuštěny a postupně zarostly rákosem či kopřivami. Je to škoda, protože zdejší louky bývaly zřejmě druhově velmi bohaté a hostily zajímavá společenstva. Dokladem toho jsou také sedimenty v Břevské rákosině, které vznikaly rozkladem rostlinných zbytků v mokřadech zásobovaných prameny bohatými na minerální látky (zejména uhličitany). Louky, které rostou na takových slatinách, jsou zpravidla botanicky velmi hodnotné, a některé druhy typické pro slatiniště jsou také uváděny v historických botanických průzkumech z Břevské rákosiny. Jde například o ostřici Davallovu (Carex davalliana) a vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata). Vymizel také upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Místo, kde tento druh ještě v osmdesátých letech rostl, je dnes zarostlé souvislým porostem rákosu. Některé méně choulostivé druhy vlhkých luk přežily dodnes v okrajích rákosin, jako například ostřice trsnatá (Carex cespitosa), rdesno hadí kořen (Bistorta maior) nebo krvavec toten (Sanquisorba officinalis). Jiné luční druhy se přestěhovaly do olšin a tvoří přirozenou součást bylinného patra zdejších vlhkých lesů, například blatouch bahenní (Caltha palustris), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) nebo bradáček vejčitý (Listera ovata).

Bradáček vejčitý je jedinou orchidejí, která byla v poslední době v oblasti zaznamenána. Je to nenápadná rostlinka s drobnými zelenavými kvítky a charakteristickou dvojicí vejčitých listů při bázi květenství.

Naproti tomu několika málo druhům konec hospodaření na loukách nijak neuškodil, ale spíše prospěl, kromě výše jmenovaného rákosu je to například kakost bahenní (Geranium palustre), který místy tvoří velké porosty.

Kakost bahenní

Květena lesních porostů

Dlouhodobé odlesnění krajiny v oblasti Hostivických rybníků je důvodem, proč v bylinném patře roste tak málo lesních druhů rostlin. Lesní byliny se zkrátka neměly odkud do mladých porostů dostat. V mokřadních lesích najdeme řadu druhů, které jsou schopny růst na loukách i ve světlých lesích, podrost lesů na sušších místech je však druhově velmi chudý, z hájových bylin a trav je častější pouze ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), lipnice hajní (Poa nemoralis) a několik málo dalších druhů. Jinak zde rostou ruderální (rumištní) byliny včetně netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), což je v naší květeně cizinec původem z Asie, který je však dnes ve střední Evropě obecně rozšířen. Zajímavějším nepůvodním druhem je kakost hnědočervený (Geranium phaeum). Tato horská rostlina má domov nejblíže v severovýchodních Čechách a u Hostivických rybníků nás ve velkém množství potěší její tmavě červené květy kolem bývalé hájovny, z jejíž zahrádky se zřejmě rozšířila.

V keřovém patru lesních porostů převládají mladé javory kleny a bez černý (Sambucus nigra), což podobně jako masový výskyt kopřiv a netýkavky malokvěté indikuje vysoký obsah živin v půdě. V křovinatých okrajích lesních porostů je v pozdním létě nepřehlédnutelný brslen evropský (Euonymus europaeus), s výrazně červenými plody, jejichž slupka po puknutí odhalí oranžová semínka. Na vlhkých místech v druhé polovině léta zaujme svými červenými plody také kalina obecná (Viburnum opulus). Na jaře je ve vlhčích lesích nápadná střemcha obecná (Padus racemosa). Rovněž v keřovém patru roste řada nepůvodních druhů, kromě hojně zmlazujícího stromu dubu červeného (Quercus rubra) například šeřík obecný (Syringa vulgaris) nebo svída výběžkatá (Cornus sericea).

Houby

U Hostivických rybníků rostou, i když ne hojně, běžné lupenaté houby sbírané k jídlu, například hřib dubový, hřib žlutomasý neboli „babka“ či kozák habrový a mnohé další. Byly zde však nalezeny i mnohé další jedlé i nejedlé druhy hub, z nichž zmíníme pouze zajímavé a vzácné druhy. Oblast Hostivických rybníků je díky dlouhodobému zájmu mykologů z tohoto ohledu velmi dobře prozkoumaná. Některé druhy vzácných hub tu byly zaznamenány již před delším časem, ale mohou u Hostivických rybníků růst stále, i když nebyly od té doby znovu pozorovány. Houby totiž rostou skrytě a prozradí je jen plodnice, které zvláště u malých druhů mohou unikat pozornosti.

Jednou z našich nejvzácnějších lupenatých hub je kalichovka půvabná (Haasiella venustissima), která rostla v letech 1970 a 1971 na mechatém pařízku bezu černého u cesty poblíž bývalé hájovny u Kaly. Je to dodnes jediná známá česká lokalita této houby. Kalichovka půvabná roste pozdě na podzim a pro svoji malou velikost (žlutooranžový až oranžový klobouk je široký kolem 1 cm a třeň dlouhý 1 až 2 cm) snadno unikne pozornosti.

Kalichovka půvabná na snímku z prosince 1971

Jenom asi z osmi českých lokalit je známa pečárka bělovlnná (Agaricus leucotrichus), která byla nalezena v listopadu 1999 na okraji mokřadu Chobot pod olší šedou a bezem černým. Pečárka bělovlnná je blízce příbuzná pečárce ovčí, od které se liší nápadně vláknitě běloplstnatým kloboukem.

V okolí Prahy jsou vzácné houby žlutooranžová hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans), která vyrostla v říjnu 2002 na padlém kmenu topolu černého, a čirůvka topolová (Tricholoma populinum), rostoucí na podzim na zemi pod topolem černým.

Z vřeckovýtrusných hub roste u Chobotu pozdě na podzim vzácnější dřevní čihovitka větší (Ascocoryne cylichnium), která se od běžnější čihovitky masové (Ascocoryne sarcoides) pozná hlavně podle tvaru výtrusů.

Penízovka věštecká (Collybia hariolorum)

Šupinovka zhoubná (Pholiota populnea), nejedlá houba parazitující hlavně na topolech

V přírodní památce můžeme objevit řadu běžných druhů chorošovitých hub. Vzácné a méně časté choroše jsou zastoupeny čtyřmi druhy – je to outkovka bělavá (Antrodia albida), z Čech známá z asi osmi lokalit, nalezená na vrbě jívě v mokřadu Chobot v říjnu 1968, nehojná outkovka měkká (Datronia mollis), rostoucí v roce 2003 na odumřelé vrbové větvi v Chobotu, a v okolí Prahy vzácné houby ohňovec škeblovitý (Phellinus conchatus), který zde byl objeven v letech 1999 a 2001 na dvou místech na odumřelých vrbách, a ohňovec tečkovaný (Phellinus punctatus), nalezený na suché větvi vrby popelavé v Chobotu v září 2003.

Kromě dřevních druhů hub jsou zvláštní a pro tuto rybniční oblast význačnou skupinou houby rostoucí na okrajích rybníků a v mokřadech, hlavně na odumřelých částech orobinců a velkých ostřic. Tyto houby jsou ovšem tak nenápadné, že je většina lidí běžně ani nepostřehne.

Hlíva dubová (Pleurotus dryinus) na živém kmínku bezu černého

Choroš síťkovec dubový (Daedalea quercina) na pařezu dubu červeného

Na okraji mokřadu Chobot byla opakovaně od roku 1953 až po současnost nalezena drobná šupinovka ověšená (Pholiota conissans), která má u nás asi deset lokalit. Na orobincích a ostřicích zde roste i nehojný kornatec orobincový (Epithele typhae), který připomíná tenký, skoro bílý povlak s řídkými osténky. K velice vzácným druhům patří kornatec přejemný (Aleurodiscus delicatus), nalezený v roce 1968 na odumřelých listech velkých ostřic v mokřadu Chobot. Kornatec přejemný tvoří sotva postřehnutelné povlaky na listech a v ČR je znám pouze z této jediné lokality.

Křehutka orobincová (Psathyrella typhae), která roste naspodu odumřelých částí orobinců a velkých ostřic těsně nad vodou a je známa v ČR z nevelkého počtu lokalit, byla nalezena v roce 1958 u Břevského rybníka. V září 1953 rostla na rákosu a jiných velkých travách při břehu Litovického rybníka špička močálová (Marasmius limosus), v okolí Prahy patřící ke vzácnostem. Zajímavou houbou je rovněž vatička Ellisova (Tomentella ellisii), která běžně roste na mrtvém dřevu, ale u Břevského rybníka byla nalezena v roce 1953 i na velkých ostřicích.

Rážovka rumělková (Nectria cinnabanina) na mrtvém javorovém kmínku

Jako zvláštnost můžeme zmínit houbu podobnou plísním bez českého názvu, Rhinotrichella globulifera, která tvoří hnědožluté povlaky např. na spodní hraně klobouků starých plodnic vytrvalých chorošů. Poprvé v ČR byla zjištěna na starém choroši ohnivci obecném v olšince na konci Litovického rybníka v prosinci 1999.

Zvířena

Bezobratlým živočichům Hostivických rybníků se dosud nikdo podrobně nevěnoval. Můžeme proto uvést pouze výsledky dílčích průzkumů a pozorování.

Měkkýši a korýši

V přírodní památce se vyskytují plži, kteří dávají přednost různě vlhkým místům od vody až po suché stráně. V rybnících žije okružák ploský (Planorbarius corneus) s plochou schránkou a plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis) se spirálovitě zatočenou ulitou. Okraje rybníků, vlhké louky a lesy vyhledává oblovka lesklá (Cochlicopa lubrica). Vlhké olšiny obývají například skleněnka průsvitná (Vitrina pellucida) a vlahovka narudlá (Monachoides incarnata), zatímco na stráni za Litovickým rybníkem se daří suchomilce obecné (Helicella obvia) a trojzubce stepní (Chondrula tridens), což je typický druh suchých trávníků na hlubších půdách. V těchto místech byla zjištěna opět vlahovka narudlá a dále síťovka blyštivá (Aegopinella minor) a páskovka keřová (Cepaea hortensis), která má značně proměnlivou barvu ulity.

Trojzubka stepní (hostivický sběr A. Hoffmanna)

Páskovka keřová

Mlže v Hostivických rybnících zastupuje škeble rybničná (Anodonta cygnea), jejíž schránky se dají najít na dně vypuštěných rybníků.

Z velkých korýšů se zde vyskytuje rak bahenní (Astacus leptodactylus). Drobní korýši perloočky (Daphnia) jsou běžnou součástí zooplanktonu v rybnících.

Pavouci

O hostivických pavoucích víme velmi málo. Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který ještě před rokem 1990 v Čechách vůbec nežil, patří v současnosti k hojným pavoukům a vyskytuje se i u Hostivických rybníků. Podobně běžný je další zjištěný druh lovčík hajní (Pisaura mirabilis). Na stráni za Litovickým rybníkem žijí slíďáci rodu Alopecosa a plachetnatka keřová (Linyphia triangularis).

Samec křižáka pruhovaného

Lovčík hajní

Hmyz

Při příležitostných entomologických průzkumech byly v chráněném území zjištěny zejména zajímavější druhy brouků. Z významnějších býložravých druhů žijí v pobřežních porostech například mokřadní mandelinkovití a nosatcovití brouci rákosníček Donacia simplex, dřepčíci Altica lythri a Psylliodes affinis a nosatec Neophytobius quadrinodosus. V rákosinách na březích rybníků se vyskytuje střevlíček Demetrias imperialis a střevlíček rákosní (Odacantha melanura).

V suchých větvích se vyvíjí brouk Dissoleucas niveirostris z čeledi Anthribidae, ve starých plodnicích choroše troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius) žije potemník Bolitophagus reticulatus. V choroši šupinatém (Polyporus squamosus) byl nalezen drobný potemník Eledona agaricicola. Mršník plochý (Hololepta plana), druh nejčastěji žijící v lužních lesích, byl zjištěn pod kůrou kmene v mokřadu Chobot.

Nosatec Brachysomus echinatus objevený v dubohabrovém lese ve východní části území poněkud zpochybňuje historické doklady o úplném odlesnění hostivického okolí. Je to lesní druh, který nemůže létat a kvůli snížené možnosti pohybu se přirozeně znovu nerozšíří do nově založeného lesa v jinak bezlesé krajině. Jeho přítomnost by tedy měla dokládat existenci alespoň maloplošného nepřetržitě trvajícího lesního porostu. Nemůžeme však vyloučit ani jeho druhotné rozšíření lidskou činností.

Nad hladinu rybníků v letním období neodmyslitelně patří vážky. Prozatím byla jednoznačně určena vážka ploská (Libellula depressa), vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata) a vážka černořitná (Orthetrum cancellatum), ale vyskytují se zde i další druhy vážek, šídel i šidélek.

Vážky mají proměnu nedokonalou. Dravé larvy zvané najády se vyvíjejí ve vodě a před přeměnou vylezou na příhodné místo nad hladinou, například na stvol rákosu. Na místě zůstává po vylíhlé dospělé vážce svlečka, podle které se dá vážka určit.

Pářící se šidélka rodu Ischnura

Vážka čtyřskvrnná

Mladá, ještě nevybarvená vážka po vylíhnutí

Žije zde rovněž řada druhů motýlů, například z baboček můžeme jmenovat babočku kopřivovou (Aglais urticae), babočku paví oko (Inachis io), babočku admirál (Vanessa atalanta), babočku bodlákovou (Vanessa cardui), babočku bílé C (Polygonia c-album) či babočku síťkovanou (Araschnia levana), která vytváří dvě až tři barevně zcela odlišné generace. Dospělci vylíhlí na jaře jsou oranžoví s černými skvrnami, zatímco na babočkách síťkovaných vylíhlých v létě převládá černá barva s bílými skvrnami.

Na jaře, většinou v dubnu, zaujme bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines). Samička se na první pohled neliší od ostatních bělásků, ale samečka prozradí oranžové skvrny na koncích předních křídel.

Pozornost upoutá také velký motýl batolec duhový (Apatura iris), jehož křídla mění barvu z hnědé na fialovou podle toho, pod jakým úhlem na ně dopadá světlo. Batolec duhový patří mezi ohrožené druhy motýlů a jeho hostitelskými rostlinami, na kterých se vyvíjí housenka, jsou různé druhy vrb.

V blízkosti Hostivických rybníků se vyskytuje také sršeň obecná (Vespa crabro), jež ráda obývá lužní a dubové lesy. V různých dutinách či pařezech můžete najít její hnízdo, které tvoří nejméně pět plástů a je obaleno ochranným pláštěm okrové barvy. Plášť má velmi jemnou strukturu, trochu připomínající tašky na střeše. Hnízdo sršní neustále střeží hlídka u vchodu, která v případě ohrožení přivolá dělnice, schopné okamžitě zaútočit.

Sršeň obecná střežící hnízdo v dutině břízy

Obojživelníci a plazi

Z obojživelníků žije u Hostivických rybníků ropucha obecná a ropucha zelená, skokan hnědý a skokan zelený. Kromě skokana zeleného, který je velmi vázán na vodní prostředí, naleznete ostatní zmíněné druhy mimo období páření na souši. Dříve u Hostivických rybníků žily i rosnička obecná a kuňka obecná. V poslední době však již nebyly pozorovány.

Pářící se ropuchy obecné

Užovka obojková loví skokany zelené

Plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou a užovkou obojkovou, která se snadno odliší od ostatních hadů podle dvou výrazných žlutých skvrn na hlavě. Užovka výborně plave a dokáže ulovit i žáby. Na území přírodní památky je velmi hojná.

Užovka obojková

Savci

Z drobných savců z řádu hmyzožravců v okolí rybníků žije např. ježek západní, ježek východní, rejsek obecný, rejsek malý, rejsec vodní, rejsec černý a krtek obecný. Dále z hlodavců se zde vyskytují veverka obecná, křeček polní, norník rudý, hraboš polní, ondatra pižmová, myšice křovinná a myšice lesní. Ondatra pižmová je největším savcem vázaným na vodu, který žije u Hostivických rybníků. Dosahuje velikosti až 40 cm a tělo s tmavohnědou srstí zakončuje dlouhý ocas. Mezi prsty na zadních nohou má krátké plovací blány a při plavání jí vyčnívá celá vrchní část těla z vody.

Ze šelem se zde nejčastěji setkáte např. s liškou obecnou, lasicí kolčavou, tchořem tmavým a kunou skalní. Narazit můžete rovněž na jezevce lesního, ten se ale trvale v přírodní památce nezdržuje.

V území žije rovněž zajíc polní, srnec obecný a prase divoké.

Řada savců zmíněných v tomto textu patří mezi zvěř. Těmto druhům se věnujeme také v textu o myslivosti v kapitole Hospodářské využívání.

Území Hostivických rybníků vyhovuje také netopýrům. V posledních letech zde bylo prokázáno deset druhů netopýrů z celkového počtu 24, kteří se vyskytují v celé České republice. Na Litovickém rybníce blízko Litovic loví hlavně netopýr vodní a rezavý, dále se na tomto rybníce vyskytuje netopýr večerní, ušatý, dlouhouchý, řasnatý a hvízdavý. Mezi Litovickým rybníkem a mokřadem Chobot se objevuje také netopýr vousatý a velký. Netopýři na rybníce Kala byli zkoumáni pouze jednou v červenci 2006, kdy byl zjištěn netopýr parkový, vousatý a vodní.

V letním období se netopýři přes den ukrývají pod odchlíplou kůrou stromů a v podobných dutinách. Zimu tráví různé druhy buď v dutinách stromů, nebo v podzemních prostorách (jeskyních či štolách) či ve starých stavbách. Z území Hostivických rybníků a nejbližšího okolí žádné zimoviště neznáme.

Ondatra pižmová

Ptactvo

Oblast přírodní památky Hostivické rybníky je pro ptactvo velmi atraktivní, protože ji tvoří mozaikovitá struktura vodních ploch, lesů, úhorů, křovin a polí. Můžete se zde tak setkat s velkým množstvím ptačích druhů vázaných na vodní prostředí i s lesními, lučními a polními druhy ptáků.

Vodní ptactvo

Hostivické rybníky jsou významným hnízdištěm pro mnoho druhů vodních ptáků. Navíc v jarním a podzimním období rybníky slouží jako tahová zastávka dalších ptačích druhů.

Na rybnících pravidelně hnízdí tři ohrožené druhy potápek: potápka roháč, potápka černokrká a potápka malá. Potápky jsou výborní potápěči, kteří si potravu (drobné rybky, plže, pulce, vodní hmyz) hledají pod vodní hladinou. Dále zde hnízdí kachny, a to pravidelně kachna divoká, polák chocholačka a polák velký a nepravidelně také kopřivka obecná. Kachna divoká a kopřivka obecná patří mezi tzv. plovavé kachny, které sbírají potravu z vodní hladiny nebo na mělkých vodách potápí hlavu někdy společně s trupem (tzv. panáčkování) a filtrují vrchní vrstvy bahna. Naopak polák chocholačka a polák velký patří mezi tzv. potápivé kachny, které získávají větší část potravy na dně vod, kde kořist hned polykají. Na rybnících rovněž pravidelně hnízdí labuť velká.

Potápky černokrké

Kachny divoké

Mezi další hnízdící druhy patří také lyska černá, slípka zelenonohá a chřástal vodní. Lyska černá je nejpočetnější ptačí druh hnízdící na našich rybnících. Hnízdí především na Litovickém rybníce, kde se také shromažďují nehnízdící ptáci. Zatímco lysku černou můžeme pozorovat na vodní hladině, přítomnost slípky zelenonohé a chřástala vodního prozradí jejich hlasové projevy, protože žijí skrytě v pobřežních porostech a rákosinách.

Labuť velká na hnízdě s mláďaty

Lyska černá na hnízdě s mláďaty

V rákosinách, ale často i v okolních polích hnízdí dravec moták pochop, který si vysloužil své jméno podle charakteristického motavého letu. V pobřežních porostech pravidelně hnízdí rákosník obecný, rákosník zpěvný, strnad rákosní, cvrčilka zelená a konipas bílý. Prokázán byl také výskyt moudivláčka lužního.

Během jarního a podzimního tahu se na rybnících objevují další druhy ptáků, které rybníky využívají jako zastávku k odpočinku během jejich cesty na hnízdiště či zimoviště. Mezi pravidelně protahující druhy patří lžičák pestrý, čírka obecná a čírka modrá. Lžičák pestrý je kachna s nápadným širokým zobákem, která k zahnízdění potřebuje jiný typ prostředí, než jaký může najít na našich rybnících (porosty ostřic, hustou pobřežní vegetaci, navazující louky atd.). Z ostatních druhů se zde často objevuje volavka popelavá, volavka bílá, kormorán velký, racek chechtavý, který dříve hnízdil v malé kolonii v mokřadu Chobot u Litovického rybníka, a ledňáček říční. Příležitostně k nám na tahu zavítá severský druh plovavé kachny hvízdák eurasijský, kriticky ohrožená potápivá kachna polák malý a dále potom chřástal malý, kulík říční, pisík obecný a vodouš kropenatý.

Samice kriticky ohroženého chřástala malého

Kriticky ohrožený polák malý

Mláďata slípky zelenonohé

Vlivy ohrožující vodní ptactvo

Početnost a druhovou pestrost vodního ptactva, s nímž se zde můžeme setkat, může ohrozit zejména ptačí botulismus, ztráta litorálních porostů (rákosin) a velké množství ryb (především kaprů) v rybnících.

Botulismus je onemocnění, které způsobuje bakterie Clostridium botulinum, jež dobře prospívá v anaerobních podmínkách (tj. bez přístupu kyslíku). Tyto bakterie jsou přítomné v rybničním bahně, kde za vhodných podmínek (nedostatek kyslíku, dlouhodobé období teplot přes 20 °C, nízká hladina vody, atd.) produkují nervový jed (tzv. botulotoxin). Nervový jed se dostává do larev vodních bezobratlých živočichů, které k němu nejsou citlivé. Napadené larvy se ale mohou stát potravou vodních ptáků (zejména potápivých a plovavých kachen, labutí a lysek), u nichž nervový jed způsobí smrtelné onemocnění. Naposledy byl botulismus zaznamenán v roce 1999 na rybníce Kala, kdy došlo k masivnímu úhynu vodního ptactva.

Volavka popelavá

Dalším faktorem, jenž má zásadní vliv na výskyt vodního ptactva na rybnících, je přítomnost litorálních (zaplavovaných) porostů na březích, jež slouží jako útočiště a hnízdiště. Na území Hostivických rybníků jde především o rákosiny. Fyzické odstranění rákosin, jejich úbytek či přeměna na ruderální společenstva (vlivem vysokého obsahu živin ve vodě) by dramaticky ovlivnila druhovou pestrost a početnost všech hnízdících druhů. K odbahnění spojenému s vyhrnutím materiálu do břehu došlo naposledy na Litovickém rybníce v zimě 1977–1978. Tímto zásahem byla zničena příbřežní rákosina a postižený východní břeh má dodnes daleko k přirozenému nebo aspoň vyhovujícímu stavu, i když samovolně obnovený pruh rákosiny vodní ptáci využívají k hnízdění. Hnízdění může narušit také kolísání vodní hladiny v období, kdy si ptáci staví hnízdo nebo hnízdí. Dalším rušivým vlivem pro hnízdící ptáky jsou volně pobíhající psi.

Pravděpodobně hlavním faktorem, který obecně ovlivňuje druhovou pestrost a početnost ptáků na rybnících, je množství ryb v rybnících. Bylo prokázáno, že velké množství kaprů v rybníce vede k významnému snížení množství vodních bezobratlých a zooplanktonu. Tento stav ovlivňuje především potápky a potápivé kachny, které na „přerybněných“ rybnících neuživí svá mláďata. Na Hostivických rybnících počty hnízdících ptáků v jednotlivých letech kolísají, což může odrážet případné změny hospodaření na rybnících (druhové složení, množství a stáří ryb). K plnému vyhodnocení významu tohoto vlivu však nejsou v případě Hostivických rybníků k dispozici potřebné detailní údaje.

Ptáci lesů, luk a polí

Z lesních druhů ptáků se v lesích kolem Hostivických rybníků můžete setkat se zvláště chráněným dravcem jestřábem lesním.

Rovněž zde byl zaznamenán výskyt dalšího chráněného druhu lelka lesního. Tento pták velikosti kosa je zajímavý tím, že přes den odpočívá a loví až v době pozdního večerního soumraku ve chvíli, kdy se rojí můry. V okolí rybníků také velice často zaslechnete známý hlas kukačky obecné nebo spatříte holuba hřivnáče.

Strakapoud velký

Významnou skupinu lesních druhů představují šplhavci, kteří se živí hmyzem žijícím pod kůrou. Z těchto druhů zde žije strakapoud velký, strakapoud prostřední, žluna zelená a žluna šedá. Nejpočetnější skupinu lesního ptactva však představují pěvci. Můžete zde přímo pozorovat nebo alespoň naslouchat zpěvu například slavíka obecného, střízlíka obecného, pěnice černohlavé, pěnice slavíkové, budníčka většího, budníčka menšího, králíčka obecného, červenky obecné, lejska šedého, drozda zpěvného, kosa černého, mlynaříka dlouhoocasého, sýkory koňadry, sýkory modřinky, brhlíka lesního, šoupálka krátkoprstého, šoupálka dlouhoprstého, čížka lesního, pěnkavy obecné, žluvy hajní a sojky obecné.

Pěnice slavíková

Budníček menší

Kromě lesních druhů ptáků se na území přírodní památky Hostivické rybníky a jejím okolí setkáte také s polními a lučními druhy ptactva a s ptačími druhy vázanými na rozptýlenou zeleň zemědělské krajiny (solitérní keře a stromy, pásy křovin a stromů, remízky apod.). Z dravců zde velice často uvidíte káni lesní nebo poštolku obecnou a můžete pozorovat i krahujce obecného. Dále z typicky polních či lučních druhů zde zastihnete koroptev polní, bažanta obecného nebo čejku chocholatou. Za soumraku můžete spatřit také sovy kalouse ušatého nebo puštíka obecného.

Podobně jako u lesních druhů jsou nejhojnějšími zástupci polních, lučních ptáků a ptáků rozptýlené zeleně pěvci. V oblasti Hostivických rybníků jde především o tyto druhy: vrabec polní, skřivan polní, vlaštovka obecná, jiřička obecná, ťuhýk obecný, pěnice hnědokřídlá, pěnice pokřovní, strnad obecný, zvonek zelený, stehlík obecný, pěnkava obecná, špaček obecný a straka obecná. Chráněný druh ťuhýk obecný hnízdí v trnitých křoviscích a jeho hlavní potravou jsou různí brouci, kobylky a sarančata. Pokud uloví více kořisti, než může spotřebovat, napichuje ji do zásoby na trny v okolí svého hnízda.

Mlynařík dlouhoocasý

Střízlík obecný chycený do sítě při kroužkování

Vlivy ohrožující polní a luční druhy ptáků

Hlavním faktorem, jenž může ohrozit polní a luční druhy ptáků a ptactvo vázané na rozptýlenou zeleň v oblasti Hostivických rybníků, je ztráta pestrosti (tj. mozaikovité struktury) krajiny v okolí rybníků. K té může dojít především nadměrnou zástavbou, o které se již bohužel v těsném sousedství rybníků uvažuje. V této souvislosti je také oprávněná obava z rušivých vlivů na ptactvo hnízdící v litorálních porostech na březích rybníků, protože rekreační kapacita území je omezená.

Procházka kolem Hostivických rybníků

Litovický rybník

Zastavení naučné stezky č. 1 až 3

Litovický rybník, největší vodní plocha rybniční soustavy, je starého původu. Někdy na přelomu 18. a 19. století však zanikl a své obnovy se dočkal až ve 20. letech 20. století při obnově pražského hradního vodovodu. Z této doby pochází i charakteristický kamenný výpustní objekt na hrázi, místně zvaný kaberna. Dům na hrázi na začátku lesa je bývalý mlýn, jeho budova však byla nedávno od základu přestavěna. Od bývalého mlýna je dobře vidět Litovická tvrz, mohutná stavba postavená pražským biskupem Janem IV. z Dražic kolem roku 1330.

V současnosti představuje Litovický rybník nejlepší hnízdiště vodních ptáků v chráněném území. Hnízdí zde například tři ohrožené druhy potápek: potápka roháč, potápka černokrká a potápka malá, dále potom labuť velká, kachna divoká, polák chocholačka, polák velký, lyska černá a slípka zelenonohá. V jarním a podzimním období se zde můžete setkat s dalšími druhy ptáků na tahu, jejichž výčet uvádíme podrobně v předcházející kapitole věnované vodnímu ptactvu.

Mokřad Chobot

Zastavení naučné stezky č. 3

Mokřad Chobot se nalézá mezi rybníky Kalou a Litovickým. Ze starých map je zřejmé, že dříve Chobot tvořil součást Litovického rybníka, od kterého je dnes oddělen cestou a obtokovou strouhou. Rákosina s částmi volné hladiny leží uprostřed olšiny. Z významnějších bylin u Chobotu roste ostřice nedošáchor, ostřice trsnatá a vstavačovitá rostlina bradáček vejčitý. V zamokřených lesích a na orobincích a ostřicích kolem Chobotu byla nalezena řada vzácných a zajímavých druhů hub.

Chobot byl mezi ornitology, kteří ho někdy nazývají Malý hostivický rybník, znám jako významná hnízdní kolonie racků chechtavých. V roce 1985 zde hnízdilo dokonce 1 200 párů, do poloviny 90. let se však kolonie přesunula mimo území Hostivice. Na vodní ploše uvnitř mokřadu nacházejí útočiště vodní ptáci, například poláci, čírky, volavky či kachny divoké. Velmi často zde můžete spatřit dravce motáka pochopa. Žije zde také ondatra pižmová.

Rybník Kala a Bažantnice

Zastavení naučné stezky č. 4

Lesy kolem Kaly se běžně nazývají Bažantnice a skutečně zde bývala bažantnice císařského velkostatku, ze které se v 70. letech 19. století ročně prodávalo asi 800 kusů bažantů. Kvůli chovu bažantů se zde vysazoval smrk ztepilý, který se seřezával tak, aby bažantům poskytoval vhodný úkryt. Bažantnice bývala oplocenou a veřejnosti nepřístupnou reprezentační honitbou.

Podobně jako na Litovickém rybníce, můžete na rybníce Kala pozorovat mnoho druhů vodního ptactva. Kromě toho se v okolních porostech vyskytuje řada lesních druhů ptáků, jako například strakapoud velký, žluna zelená, střízlík obecný, pěnice černohlavá, budníček menší, červenka obecná, brhlík lesní a šoupálek krátkoprstý. Rovněž velice často zde zaslechnete flétnovitý hlas žluvy hajní nebo křik sojky obecné.

Na hrázi rybníka Kaly roste nejmohutnější dub letní celého území a vedle přepadu z Kaly najdeme velký jilm vaz, který přečkal masové odumírání jilmů před 20 lety. Stáří obou stromů bylo odhadnuto přes 150 let.

Břevský rybník

Zastavení naučné stezky č. 5 a 8

Břevský rybník byl v období první republiky upraven jako koupaliště (na dobových pohlednicích je nazýván „lidové lázně“), které se stalo významným výletním místem pro Pražany. Sláva tohoto místa zanikla, ale některé zbytky staveb dosud hyzdí okolí rybníka. Přírodní hodnoty nepříznivě ovlivňuje i bývalý pionýrský tábor vybudovaný na břehu rybníka v 80. letech 20. století, který dnes funguje jako velmi problematický kemp.

Mokřad Nekejcov

Zastavení naučné stezky č. 5

Mokřad Nekejcov leží na přítoku Břevského rybníka od jihovýchodu. Vyvinul se na místě zrušeného mělkého rybníka, který najdeme ještě na mapě prvního (josefského) vojenského mapování z let 1780–1783. Protože se nikdy nepodařilo pozemek bývalého rybníka odvodnit a řádně zemědělsky využívat, v 50. letech 20. století byl zalesněn. Porost v současnosti tvoří zčásti uměle vysazené topoly kanadské, zčásti přirozeně rostoucí vrby a olše a v otevřenějších místech se vyvíjí rákosina.

Mokřad Nekejcov má význam zejména jako útočiště ptactva a zvěře. Díky obtížné přístupnosti jde o jedno z mála míst, které není zatíženo vysokou návštěvností.

Břevská rákosina

Zastavení naučné stezky č. 6 a 7

Břevská rákosina, botanicky nejcennější plocha v Hostivici, se vyvinula z dříve obhospodařovaných a kosených luk jižně a jihozápadně od Břevského rybníka, část tohoto území jižně od rybníka byla v 50. letech minulého století zalesněna. Rostla zde společenstva podmáčených půd bohatých vápníkem. Ještě v 70. letech 20. století se tu vyskytovaly vachta trojlistá, upolín nejvyšší či ostřice Davallova, v současnosti však už potvrzeny nebyly. Louky přestaly být koseny a zarostly rákosem. Pozůstatkem původní luční vegetace je roztroušeně se vyskytující hadí kořen větší, olešník kmínolistý, krvavec toten nebo kozlík dvoudomý (v olšině u rybníka). Rostou zde i tři vzácnější druhy – ostřice trsnatá, krtičník stinný a potočník vzpřímený.

Rákosina spolu s přiléhajícími křovinami a olšinami je významné hnízdiště ptáků, například strnada rákosního, rákosníka obecného, pěnice pokřovní, pěnice černohlavé, budníčka menšího či pěvušky modré. V rákosině hnízdí také ohrožený dravec moták pochop a v olšině u rybníka bylo zaznamenáno hnízdění dalšího ohroženého dravce jestřába lesního.

Rybníček v Břevské rákosině vznikl těžbou slatiny od konce 19. století do 40. let 20. století. Dnes představuje významné místo rozmnožování obojživelníků a slouží ke sportovnímu rybolovu. U břehu rybníčka nepřehlédnete velké trsy ostřice latnaté, jež jsou pozůstatkem původní mokřadní vegetace.

Za Litovickým rybníkem a Sádky

Pěšina ze Břvů do Litovic vede mezi poli a neobhospodařovanými pozemky s křovinnými mezemi po hranici přírodní památky a dále mokřadem v Sádkách.

Otevřená krajina za Litovickým rybníkem zahrnující pole, remízy a úhory s pásy křovin a solitérními stromy poskytuje útočiště polním a lučním druhům ptactva a rovněž druhům, jež jsou vázány na rozptýlenou zeleň zemědělské krajiny. Nad poli a úhory velice často uvidíte přelétávat káni lesní nebo vás upoutá třepotavý let poštolky obecné. Ve vzduchu také určitě zaznamenáte trylkujícího skřivana polního, kterému se přezdívá „posel jara“, neboť se začíná ozývat již v únoru. Z dalších druhů zde uvidíte například koroptev polní, bažanta obecného, vrabce polního nebo ohroženého ťuhýka obecného, jehož výskyt je vázaný na křovinaté porosty.

Vypravit se sem můžete také na pozorování zajíců a srnčí zvěře, která chodí na pole za pastvou.

Mokřad v Sádkách je zřejmě pozůstatkem některého dávného rybníka zmiňovaného ve starých zprávách. V současnosti je zarostlý převážně křovinami a vrbou červenou a pramení v něm drobné potůčky, které se vlévají do Litovického rybníka. U mokřadu se často ozývá cvrčilka zelená svým charakteristickým hlasem „sirrrr“, připomínajícím vrzání kobylky, a byl zde také zaznamenán výskyt moudivláčka lužního.

Ochrana Hostivických rybníků

Hostivické rybníky jsou chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny jako přírodní památka. Příslušným orgánem ochrany přírody je od roku 2003 Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství.

Hlavní dokument doporučující zásahy k udržení vhodného stavu území a naopak vymezující nepříznivé vlivy, které je žádoucí vyloučit nebo aspoň omezit, představuje plán péče. Jeho první návrh byl zpracován v roce 1997, ale nebyl projednán, takže není platný. Nový plán péče pořizuje v roce 2006 Krajský úřad Středočeského kraje, v době sestavování této publikace však ještě nebyl dokončen. I když současný způsob hospodářského využívání není v zásadním rozporu se zájmy ochrany přírody, plán péče může sehrát významnou roli při vzájemném vyjasnění názorů mezi hospodáři a ochránci přírody. Plán péče by měl rovněž rozumně usměrnit rekreační využívání. (Aktuální poznámka: Plán péče z roku 2009 je zveřejněn zde.)

V současné době pravděpodobně nejvýznamnější a hlavně nevratné ohrožení pro Hostivické rybníky představuje urbanizace a zastavění navazujících pozemků. Hrozí zejména izolace území od navazující volné krajiny a další zvýšení rekreačního tlaku na chráněnou přírodu.

Z úklidových brigád u Hostivických rybníků

O údržbu území (mimo běžného hospodaření zajišťovaného vlastníky pozemků) se starají Český svaz ochránců přírody Hostivice a oddíl mladých ochránců přírody Kajky Hostivice. Dvakrát ročně pořádají úklidové brigády, při kterých se vysbírá odpad z chráněného území, pečují o vyvěšené ptačí budky a zajišťují údržbu značení hranic přírodní památky i značek naučné stezky.

Údržba ptačích budek

Významnou pozornost věnujeme i akcím pro veřejnost. Již se staly tradicí jarní Vítání ptačího zpěvu a podzimní Světový festival ptactva u Hostivických rybníků, při kterých se scházejí desítky účastníků.

Vítání ptačího zpěvu v roce 2004

Ptačí festival v roce 2005

Autorský kolektiv

Text:

Jiří Kučera, Jana Vojtová a Jaroslav Vojta

Odborná spolupráce:

RNDr. František Kotlaba, CSc. (houby), Mgr. Pavel Špryňar (bezobratlí), Mgr. Aleš Hoffmann (měkkýši), Mgr. Pavel Eckhardt (geologie), Pavel Rus (lesní hospodářství), Miroslav Ficl (rybářské hospodaření), Jan Valeček (myslivost)

Fotografie:

Jiří Hasman, František Kotlaba, Jiří Kučera, Josef Kučera, Alena Kučerová, Helena Látalová, Zuzana Stanová, Jaroslav Vojta a Ota Vorel

Kresby:

Jana Vojtová

Mapový podklad - ortofoto:

Zeměměřický úřad (na internetu nezařazeno)

Historický plán:

Archiv Pražského hradu (na internetu nezařazeno)

Vydání publikace podpořili

Město Hostivice	Středočeský kraj	Naučné středisko ekologické výchovy Kladno, o. p. s.

Publikaci můžete získat

Městský úřad Hostivice – podatelna

Klubovna Kajek, Pionýrů 54, Hostivice – jen ve čtvrtek od 16,30 do 18,30 hodin

Akce pořádané ČSOP Hostivice

Při tomto prodeji garantujeme prodejní cenu 35 Kč

Úvod -> Publikace