Přírodní památka Hostivické rybníky
Úvod
-> Inventarizace a průzkumy
-> Kalichovka
Břve – jediná lokalita vzácné lupenaté
houby kalichovky půvabné v bývalém Československu
František Kotlaba
Článek převzatý ze Zpravodaje ochránců přírody okresu Praha-západ,
ročenky 1992 – 13: 12-15
Osudy některých vzácných organismů včetně hub jsou leckdy pozoruhodné,
což nás pak nutí k tomu, abychom se jimi blíže zabývali. Tak je tomu i
s lupenatou houbou kalichovkou
půvabnou – Haasiella
venustissima
(Fr.) Kotl. et Pouz. Už
léta považuji za nespravedlivé, že o ní nikdy nikdo nic nenapsal, ačkoli byla
nalezena v Čechách již před více než dvaceti lety. Avšak pouze můj přítel
Mgr. Zdeněk Pouzar, CSc., a já jsme měli jako jediní u nás uvedenou houbu
v ruce živou (o její jediné lokalitě u nás se na základě našeho sdělení
zmiňuje jen německý mykolog P. Nothnagel r. 1974).
Rozhodl jsem se proto tímto článkem splatit dluh výše uvedené houbě, byť
s dvacetiletým zpožděním. Ke kalichovce půvabné jsme se ovšem dostali
prostřednictvím jiného, blízce příbuzného druhu…
Koncem září r. 1965 jsme na středním
Slovensku v oblasti Harmanecké doliny sbírali –
spolu s anglickým mykologem D. A. Reidem z Kew, kterého jsme tehdy doprovázeli – krásně oranžově
zbarvenou, nevelkou lupenatou houbu z příbuzenstva rodu kalichovka (Omphalina Quél.). Po jejím podrobném prostudování jsme dospěli
k poznání, že to je nový, dosud nepopsaný druh a zároveň i příslušník
nového, rovněž ještě platně nepopsaného rodu, který se liší od rodu Omphalina
výtrusy, jejichž stěna je u většiny z nich tlustostěnná a barví se v kresylové modři metachromaticky,
tj. do červena. Tento nový rod jsme pojmenovali k poctě západoněmeckého
mykologa Dr. Hanse Haase (jenž se předtím intenzívně zabýval velmi blízkým
druhem Gerronema
venustissima
a který jsme do nového rodu rovněž zařadili) jako Haasiella Kotl.
et Pouz. (Kotlaba et
Pouzar, 1966). V českém souhrnu anglicky psaného článku jsme vyslovili
naději, že Haasiella
venustissima,
která byla tehdy nově známa pouze ze Stuttgartu v Německu, bude časem
nalezena i u nás, k čemuž došlo po čtyřech letech.
Pozdě na podzim roku 1970 nalezl kýženou
kalichovku půvabnou kolega Pouzar u plotu bývalé hájovny mezi Hostivicí a
Břvemi u Prahy, na mechatém pařízku bezu černého. Po jeho sdělení nálezu jsem
houby fotograficky dokumentoval, sebral, usušil a exsikát uložil do herbářů
mykologického oddělení Národního muzea v Praze. Stejně tak jsem učinil i
následujícího roku. Ovšem v dalších letech už jsme houbu na břevské
lokalitě nikdy nenašli. Přesto však je možno její růst v oblasti Břví i jinde předpokládat. Najít ji však i přes její
nápadné zbarvení není jistě lehké, neboť její plodnice jsou drobné a kromě toho
vyrůstají až v pozdním podzimu a začátkem mírné zimy, kdy opadané listí
dřevin pokrývá často v dosti silné vrstvě zem a kdy také v sychravém
počasí málokdo chodí hledat houby. Při zvýšené pozornosti však může být přesto
nalezena.
Kalichovka půvabná je uváděna
v literatuře pod několika rodovými jmény, a to jako (seřazeno
chronologicky): Agaricus
venustissimus
Fr. (kdy byla r. 1863 popsána), Clitocybe venustissima (Fr.) P. Karst., Gerronema venustissimum
(Fr.) Sing., Chrysomphalina venustissima (Fr.) Haas a Haasiella venustissima (Fr.) Kotl. et Pouz. Klobouk je živě
žlutooranžově až oranžově zbarvený, 0,8 až 1,5 cm (někdy se uvádí dokonce 2 až
6 cm) široký, zprvu sklenutý, v dospělosti rozložený a ve stáří uprostřed
až prohloubený, na povrchu vrostle vláknitý, stářím
olysávající, s okrajem tenkým, brvitým. Lupeny na spodu klobouku jsou
dosti řídké, na třeň sbíhavé, žluté až lehce žlutooranžové. Třeň je krátký,
tenký, žlutavý, jemně šupinkatý, 1 až 2 cm dlouhý a 1 až 2 mm tlustý. Vůně je
udávána ovocná (po mirabelkách) nebo po mýdle, popř. moučná. Hyfy mají přezky,
bazidie jsou bisporické (se dvěma výtrusy) a výtrusy
jsou široce elipsoidní, hladké, bezbarvé, většinou dosti tlustostěnné,
neamyloidní, v kresylové modři metachromatické (barvící se červeně), 6-8 x 3,8-6 mm velké.
V herbářích Národního muzea jsou
uloženy pouze dva sběry Haasiella
venustissima:
Břve ap. Hostivice pr. Praha, sp.
domum venatoris prope piscinam „Kala“, ad codicem muscosam Sambuci nigrae, 28.XI.1970, leg. et det. F. Kotlaba (PRM 710088), ibidem, ad codicem muscosam Sambuci nigrae inter pisc. Kala et
Hostivický rybník, 24. XII. 1971, leg. et det.
F. Kotlaba (PRM 715631).
V mém terénním zápisníku figuruje kromě toho ještě zápis a foto z 18. XII. 1971,
kdy se však zřejmě jednalo o mladší plodnice, které jsem nechal vyrůst a téměř
za týden (24.XII.1971) pak sebral pro herbáře. Nothnagel (1974) na základě našeho sdělení cituje ještě
sběr z 30. X. 1970 (zřejmě nález Z. Pouzara), avšak exsikát se
asi nezachoval.
Naše doložené sběry kalichovky půvabné
pocházejí z konce listopadu a prosince, a to v letech s mírným
nástupem zimy (jinak by pro mráz nevyrostly). Ve Stuttgartu, kde je zima mnohem
mírnější než u nás, byla tato houba sbírána po celou zimu, tj. od listopadu do
března.
Poprvé byla kalichovka půvabná nalezena a
popsána ve Švédsku, v parku v Uppsale (1863), avšak potom až téměř po
stu letech v parku ve Stuttgartu (od r. 1949 téměř pravidelně), dále pak u
Ludwigsburgu severně od Stuttgartu, v Čechách u Břví (1970, 1971) a konečně v Gosecku
(park) u Weissenfels jihozápadně od Lipska (1972,
1973) – viz Haas 1958, 1965, Nothnagel 1974.
Pravděpodobně jediné barevné vyobrazení kalichovky půvabné nalezneme
v knize Michael, Hennig et Kreisel
(1977). Barevně poněkud lepší je v prvním vydání z r. 1964 (Michael
et Hennig).
Všechny zahraniční sběry kalichovky půvabné
jsou z parků nebo podobných míst a rovněž Břevská lokalita odpovídá této
charakteristice prostředí (u plotu zahrady poblíž bažantnice). Z toho
plyne, že ani jediná lokalita naší houby neleží ve zcela přirozeném prostředí
(ve Stuttgartu to bylo v parku pod bezem černým, šeříkem a pámelníkem) a
všechny mají zřetelně synantropní charakter, neboť
jsou v místech vytvořených nebo silně ovlivněných člověkem. Po ekologické
stránce je tedy kalichovka půvabná v přímém protikladu s druhým
známým druhem rodu Haasiella,
kalichovkou nádhernou – H. splendidissima:
ta byla u nás nalezena (pouze jednou a na jediné lokalitě) v člověkem
takřka nedotčeném prostředí, a to ve státní přírodní rezervaci Harmanecká dolina, v části zvané Na Rábkinej skale u Horního
Harmance, ve smíšeném lese s převahou buku lesního. To lze považovat do
určité míry i za ekologický znak, kterým se oba tyto druhy liší, i když hlavní
morfologické znaky plodnic jsou v bisporických
bazidiích (se dvěma výtrusy) a hyfách bez přezek u kalichovky půvabné oproti tetrasporickým bazidiím (se čtyřmi výtrusy) a hyfám
s přezkami u kalichovky nádherné. Problém, zda to jsou opravdu dva
samostatné druhy, je však zapotřebí dále sledovat.
Po mykologické stránce lze v oblasti Břví nalézt kromě běžných hub i další vzácné nebo velmi
vzácné druhy. Nejvzácnější houbou, která je dále u nás známa jen z jediné
lokality – a to opět od Břví – je kornatec přejemný – Acanthobasidium delicatum (Wakef.) Jülich. Je to velmi
nenápadná, tenoučká houba tvořící neobyčejně jemné, jakoby vodnatě našedlé
ojíněné povlaky na odumřelých listech bažinných ostřic, čehož si ovšem málokdo
všimne. O vzácnosti těchto hub svědčí skutečnost, že je známa dosud pouze asi
ze čtyř nebo pěti států střední a západní Evropy. V herbářích Národního
muzea v Praze jsou uloženy dva exsikáty zmíněného druhu (ze stejného místa
a data): Břve ap. Hostivice: in palude piscinae ad vaginass et lamina Caricis sp. stantes,
20. X. 1968, leg. et det. Z. Pouzar (PRM 803230, 903281).
Jinou vzácnou nelupenatou houbou (Aphyllopharales)
je z chorošovitých outkovka bělavá – Anthrodias albida (Fr.: Fr.) Donk. Je to
rovněž nenápadný druh tvořící rozlité nebo polorozlité,
dosti tenké plodnice na mrtvých větvích nebo kmenech listnáčů. Hojnější je u
nás jen na Slovensku, avšak v českých zemích je vzácná. Dnes je sice známa
v bývalém Československu ze 43 lokalit, z toho však je jich jen 5 na
Moravě a pouze 3 v Čechách (včetně Břví): jedna
je na Soběslavských blatech, druhá v Labském dole v Krkonoších a
třetí ve středních Čechách – u Břví. Doklad je uložen
v herbářích Národního muzea v Praze: In palude
inter piscinas „Kala“ et „Litovický rybník“ ap. Břve pr. Praha: ad ramos emort. Salicis cf. capreae, 20. X. 1968,
leg. Z. Pouzar, det. F. Kotlaba et Z. Pouzar (PRM 869410).
Domnívám se, že již jen tyto tři uvedené
druhy hub – kalichovka půvabná, kornatec přejemný a outkovka bělavá – svědčí
o mimořádné hodnotě přírodní oblasti u Břví
v těsné blízkosti velkoměsta Prahy. Zde se díky mokřadnímu charakteru
zachovalo značné množství vzácných nebo pozoruhodných druhů rostlin a
živočichů, a proto by měla být tato lokalita ve zvýšené míře chráněna před
nepříznivými vlivy civilizace.
Literatura
Haas
H. (1958): Clitocybe venustissima
Fr. in Stuttgart wiederentdeckt. – Zeitschr. f. Pilzk. 24: 9-12.
Haas
H. (1965): Gerronema venustissima
(Fr.) Sing. – Zeitschr. f. Pilzk. 43: 19-21.
Kotlaba F. et Pouzar Z. (1966): Haasiella,
a new agaric genus and H. Splendidissima sp. nov. – Čs. Mykol. 20: 135-140, tab. color.
62, tab. albonigra XIII.
Michael
E., Hennig B et Kreisel H.
(1977): Handbuch für Pilzfreunde. – Jena.
Nothnagel P. (1974): Der Orangerote
Wachstrichtering (Haasiella
venustissima) bei Weissenfels. – Mykol. Mitt.-Bl. 18: 67-70.
Úvod
-> Inventarizace a průzkumy
-> Kalichovka