Přírodní památka Hostivické rybníky
Úvod
-> Inventarizace a průzkumy
-> Houby Hostivických rybníků
Houby přírodní památky Hostivické rybníky u Prahy
František Kotlaba,
Zdeněk Pouzar
Článek převzatý z časopisu Bohemia centralis
2003 – 26: 225-236
Úvod a metodika
Na první
pohled by se mohlo zdát, že oblast přírodní památky (dále jen PP) Hostivické
rybníky v okrese Praha-západ (
Výzkum mykoflóry PP Hostivické rybníky jsme prováděli – až na nečetné
výjimky – většinou každý z nás individuálně, a to ve velmi nepravidelných
intervalech, od roku 1952 do konce roku 2002 (tedy 50 let), soustavněji však až
v letech 1999-2002, převážně v podzimním období, kdy houby nejvíce plodí
(viz data vzácnějších sběrů). Většina zjištěných druhů hub je zachycena
v terénních zápisnících prvého z autorů. Vzácné, zajímavé, ale i některé
obyčejné druhy jsme uložili jako exsikáty do herbáře mykologického oddělení
Národního muzea v Praze (PRM).
Zjištěné druhy
hub v PP Hostivické rybníky
Sami jsme se podrobně nezabývali druhy
hub běžně sbíranými k jídlu, zejména ne hřibovitými, které tu – byť nehojně –
rovněž rostou. Podle sdělení některých místních houbařů lze v oblasti PP
Hostivické rybníky najít např. i hřib
dubový (Boletus
reticulatus), hřib
žlutomasý neboli „babku“ (Xerocomus chrysenteron), kozák habrový (Leccinum pseudoscabrum)
aj. Kromě řady dřevních druhů hub jsou zvláštní a pro tuto rybniční oblast
význačnou skupinou houby rostoucí na okrajích rybníků a v mokřadech,
hlavně na odumřelých částech orobinců a velkých ostřic; tyto houby jsou ovšem
tak nenápadné, že je většina lidí běžně ani nepostřehne. V práci se věnujeme
houbám ze všech systematických skupin, které jsme sami zjistili, a to jak
hojným, tak (trochu podrobněji) méně hojným a vzácným.
Z obyčejných lupenatých hub (Agaricales) můžeme v PP Hostivické rybníky nalézt např.
jedlou křehutku Candolleovu
– Psathyrella
candolleana (Fr.: Fr.) R. Maire,
která roste trsnatě nejčastěji u pařezů listnatých dřevin, rovněž jedlou štítovku jelení – Pluteus cervinus (Schaeff.) Kummer,
rostoucí spíše jednotlivě, ovšem též na pařezech a padlých kmenech listnáčů,
pozemní nejedlou penízovku splývavou
– Collybia confluens (Pers.: Fr.) Kummer,
s nápadně chlupatou bází třeně a podobnou, rovněž nejedlou penízovku věšteckou – C. hariolorum (DC.: Fr.) Quél., která nepříjemně zapáchá po nahnilém zelí (dříve
byly obě řazeny ke špičkám), jedlou penízovku
máslovou – C. butyracea (Bull.: Fr.) Kummer s masově šedavým kloboukem, hnojník inkoustový a hnojník obecný – Coprinus atramentarius (Bull.: Fr.) Fr. a C. comatus (Müll.:
Fr.) Pers., které jsou v raném mládí jedlé, ale
v dospělosti se rozplývají v černou kaši; oběma výše uvedeným nepodobný
hojný hnojník třpytivý – C. micaceus (Bull.: Fr.) Fr. roste
trsnatě hlavně při tlejících pařezech a k jídlu se nehodí. Jedlá však je
pozemní čirůvka šedožemlová
– Tricholoma
scalpturatum
(Fr.) Quél., která vyrůstá od jara do podzimu a
chutná moučně.
Mladé plodnice velmi hojné masité podzimní strmělky mlženky – Clitocybe nebularis (Batsch: Fr.) Kummer jsou jedlé (hlavně mladé), stejně jako čirůvky dvoubarvé – Lepista saeva (Fr.) P. D. Orton (která roste pozdě na podzim) a výborné čirůvky fialové – Lepista nuda (Bull.: Fr.) Cooke; naproti tomu na
pařezech trsnatě rostoucí třepenitka
svazčitá a třepenitka cihlová – Hypholoma fasciculare (Huds.: Fr.) Kummer a H. sublateritium (Fr.) Quél. jsou jedovaté a pro hořkost stejně nepoživatelné;
jedlá, ale nepříliš dobrá helmovka tuhonohá – Mycena galericulata (Scop.: Fr.) S. F. Gray vyrůstá hojně zejména na pařezech. Na zemi pod topoly
lze na podzim nalézt dobrou jedlou čirůvku
topolovou – Tricholoma
populinum
J. E. Lange, zatímco na pařezech, odumřelých i živých
kmenech listnáčů vyrůstající trsy nevelké jedlé penízovky sametonohé – Flammulina velutipes (Curt.: Fr.) Sing., nacházíme je nejen na podzim, ale někdy též na jaře.
Podobně pozdní výskyt mají i jedlý pařezník
pozdní – Panellus
serotinus
(Schraň.: Fr.) Kühn., rostoucí hlavně na odumřelých
olších, dobrá jedlá hlíva ústřičná –
Pleurotus ostreatus (Jacq.: Fr.) Kummer, vyskytující
na různých odumřelých i živých listnáčích, a nejedlá hlíva dubová – P. dryinus (Pers.: Fr.) Kummer, která vzdor
svému jménu roste většinou na jiných dřevinách než na dubech (v PP Hostivické
rybníky byla nalezena např. na živém kmínku bezu černého těsně u Břví, 15. 11.1999 sbíral první z autorů).
Z běžných pečárek se v PP Hostivické rybníky setkáme s téměř
plevelnou pečárkou zápašnou – Agaricus xanthodermus Genev. (kterou někteří lidé požívají beze škody, zatímco
jiným působí nepříjemné žaludeční potíže), ale také s méně častou jedlou pečárkou dvouvýtrusou
– A. bisporus (Lange)
Imbach, která kupodivu nevyrostla na zemi, nýbrž na
silně zetlelém pařezu topolu černého na břehu Břevského rybníka (16.6.1999 leg.
et not. F. Kotlaba, det. J.
Hlaváček).
Jednou z našich nejvzácnějších lupenatých hub je kalichovka půvabná – Haasiella venustissima (Fr.) Kotl. et
Pouzar, kterou zde v roce 1970 nalezl druhý z autorů (Z. Pouzar) a o mnoho
let později publikoval prvý z nás (Kotlaba 1992). Na
mechatém pařízku bezu černého jsme ji sbírali u cesty poblíž bývalé hájovny jen
v letech
Další vzácný druh lupenaté houby, známý u nás jen z asi osmi lokalit,
je pečárka bělovlnná
– Agaricus leucotrichus (Moller), která byla popsána z Dánska ze smrčin, avšak v PP
Hostivické rybníky vyrostla na okraji mokřadu Chobot pod olší šedou a bezem
černým (13.11.1999 leg. F. Kotlaba, det. J. Hlaváček, PRM 893538); je
to druh z příbuzenstva pečárky ovčí, avšak klobouk má nápadně vláknitě
běloplstnatý. Asi deset lokalit má u nás drobná šupinovka ověšená – Pholiota conissans (Fr.) Moser = P.
graminis (Quél.) Sing., která vyrůstá na
odumřelých stéblech rákosu a v trsech velkých ostřic; na okraji mokřadu Chobot
byla nalezena vícekrát, a to i v poslední době (poprvé na starých ostřicích
23.9.1953, leg. et det. Z. Pouzar, PRM 676923). Z nevelkého počtu lokalit (více než deseti)
známe v ČR dva další drobné druhy lupenatých hub, a to křehutku orobincovou – Psathyrella typhae (Klachbr.) Pearson et Dennis, která roste naspodu odumřelých částí
orobinců a velkých ostřic těsně nad vodou (Břevský rybník, 29.6.1958 leg. et det. F. et L. Kotlabovi et Z.
Pouzar, PRM 704681), a špičku močálovou – Marasmius limosus Boud. et Quél.; ta byla nalezena při břehu Litovického rybníka na
rákosu a jiných velkých travách, 23.9.1953 leg. et det.
Z. Pouzar (doklad v herbářích jsme nenalezli); v okolí Prahy patří
tento druh k vzácnostem, stejně jako pěkně žlutooranžová hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans (Pers.:
Fr.) Kummer s mušlovitými
plodničkami, která vyrostla na padlém kmenu topolu černého (23.10.2002 leg. et det. Z. Pouzar, PRM).
Chorošovité
houby (Polyporales
s.l.) jsou v PP Hostivické rybníky zastoupeny řadou
převážně obyčejných druhů, z nichž skoro všechny jsou nejedlé, jako např. šedopórka osmahlá a šedopórka zakouřená – Bjerkadera
adusta (Willd.: Fr.) P. Karst. a B. fumosa (Pers.:
Fr.) P. Karst., vyrůstající na nejrůznějších
dřevinách (druhá spíše na vrbách), rezavec lesknavý
– Inonotus radiatus (Sow.: Fr.) P. Karst., parazit
dávající přednost olším, síťkovec dubový –
Daedalea quercina (L.:
Fr.) Pers. a síťkovec načervenalý
– Daedaleopsis
confragosa
(Bolt.: Fr.) Schröt. – prvý skoro výhradně na dubech, druhý
na různých listnáčích, hlavně břízách a vrbách, dále hlínák červenající – Hapalopilus rutilans (Pers.: Fr.) P. Karst., rostoucí nejčastěji na suchých větvích dubů, ale
poblíž rybníka Kala vyrostl na mrtvém kmenu jeřábu (což je druhá nejčastější
dřevina, na níž roste), troudnatec kopytovitý – Fomes fomentarius (l.:
Fr.) Fr., parazitující na břízách, topolech a někdy i na olši šedé, ohňovec obecný – Phellinus igniarius (L.: Fr.) Quél., napadající zde velmi hojně hlavně tzv. „smuteční“
vrby (Salix
alba cv. Tristis), outkovka
vonná – Trametes
suaveolens
(Fr.) Fr., která roste především na vrbách a voní příjemně anýzově houbově,
hojný březovník obecný – Piptoporus betulinus (Bull.:
Fr.) P. Karst., napadající a ničící jenom břízy.
Hojná, převážně na různých listnáčích vyrůstající lesklokorka ploská – Ganederma
lipsiense (Batsch) Atk. = G. applanatum (Pers.)
Pat. mívá někdy na spodní straně klobouků krátké soudečkovité výrůstky („cecíčky“), tzv. zoocecidie, jež vytvořily larvy drobných
mušek, bejlomorek; je zajímavé, že zdaleka ne všude, kde tato lesklokorka roste, je tímto hmyzem napadena.
K obyčejným chorošům s
plodnicemi v mládí jedlými patří choroš
šupinatý – Polyporus
squamosus (Huds.) Fr. a chorošovec sírový
neboli sírovec žlutooranžový – Laetiporus sulphureus (Bull.: Fr.) Murrill, jež oba tvoří plodnice nejen na pařezech, ale též
na stojících odumřelých i živých listnatých stromech, jimž jako paraziti značně
škodí. K chorošovitým houbám (ačkoli tam nepatří) byl
ve starších systémech řazen i pstřeň dubový – Fistulina hepatica (Schaeff.) Fr. s masově červenými plodnicemi; roste na
kmenech živých dubů nebo na jejich pařezech, v mládí je jedlý.
K vzácnějším
nejedlým chorošům lze v Čechách počítat ohňovec škeblovitý
– Phellinus
conchatus (Pers.: Fr.) Quél., který tvoří
vytrvalé, často jakoby lasturovité plodnice (mohou být ale i zcela rozlité),
byl nalezen na ležícím kmenu vrby na okraji mokřadu Chobot (30.9.1998 leg. et det. Z. Pouzar, PRM 893035) a pod
Břvemi směrem k Litovickému rybníku na zlomeném kmenu smuteční vrby bílé
(zjistil druhý z nás roku 2001, fotografoval později první z autorů).
Ještě vzácnější je outkovka bělavá –
Antrodia albida (Fr.: Fr.)
Donk, již známe z Čech jen z asi osmi lokalit (včetně
mokřadu Chobot, na vrbě jívě, 20.10.1968, leg. et det.
Z. Pouzar, PRM 869410; viz Kotlaba
1992).
Z ostatních nejedlých
nelupenatých hub s rozlitými tenkými plodnicemi je v přírodní památce
Hostivické rybníky hojná pórnovitka obecná
– Schizopora
radula (Pers.:
Fr.) Hallenberg, řazená dříve vzhledem k tvorbě
rourek k chorošům, a běžný struhák
blanitý – Radulomyces
molaris (Chaill.: Fr.) Christ. = Cerocorticium molare (Chaill.:
Fr.) Jülich et Stalpers;
oba druhy rostou na nejrůznějších listnáčích. Zajímavá je mušlovka plstnatá – Auriculariopsis
ampla (Lév.) R. Maire, mající mističkovité až mušlovité, uvnitř
hnědé plodničky, jež se za sucha zavírají, čímž vynikne běloplstnatý vnější
povrch (roste na odumřelých větévkách topolů a vrb); nejnápadnější je po
deštích, kdy jsou plodničky široce otevřené. Hojný koroveček palčivý – Gloeocystidiellum
lactestens
(Berk.) Boidin chutná za čerstva ostře jako některé holubinky; velice hojný kornatec bezový – Lyomyces sambuci (Pers.)
P. Karst = Hyphodontia sambuci (Pers.) J. Erikss. roste běžně na nejrůznějších listnáčích (především
ale na bezu černém), avšak v mokřadu Chobot porůstá také spodní části
odumřelých orobinců. Na stejném substrátu (ale i na ostřicích) a ve stejné
lokalitě roste nehojný kornatec
orobincový – Epithele
typhae (Pers.: Fr.) Pat. v podobě tenkého, skoro bílého povlaku s
řídkými osténky; byl tam sbírán poprvé již před 57
lety (24.5.1946 na ostřicích leg. et det. M. Svrček, PRM 674369), ale i
později (22. a 23.9.1953 na orobincích a ostřicích leg. et det.
Z. Pouzar, PRM 674367, 803355).
Další nejedlé nelupenaté
houby tvoří tenké, bokem přirostlé kloboučky. V PP Hostivické rybníky i
jinde u nás je velmi hojná bělavá klanolístka obecná
– Schizophyllum
commune
Fr.: Fr., která tvoří naspodu kloboučků lišty (nepravé lupeny), na ostří jakoby
rozštěpené; stejně hojné jsou pevník chlupatý –
Stereum hirsutum (Willd.: Fr.) Pers. a pevník korkovitý – S. rugosum
(Pers.: Fr.) Fr., rostoucí na nejrůznějších
odumřelých i ještě živých listnáčích; hymenium mají zcela hladké. Naproti tomu pevník plstnatý – S. submentosum
Pouzar je poněkud vzácnější (v době popsání před 39 lety nebyl z Čech znám a
před 16 lety jsme jej znali z Čech pouze z 11 lokalit, zatímco ze Slovenska
z 81 – viz Kotlaba 1987, s mapkou
rozšíření), avšak v posledním desetiletí se podle našeho sledování v Čechách
nápadně šíří; nalezli jsme jej na mnoha lokalitách a v bohatých populacích,
vícekrát také na okraji mokřadu Chobot na mrtvých větvích olše šedé (např.
23.9.1999 leg. et det. F. Kotlaba,
PRM 892931). Pevníkům velmi
podobná rezavohnědá kožovka rezavá – Hymenochaete rubiginosa (Dicks.:
Fr.) Lév. roste hojně na dubových pařezech, patří
však do rozdílné čeledi hub kožovkovitých (Hymenochaetaceae).
Boltcovitkovité
(Auriculariaceae)
jsou zastoupeny velmi hojným, zejména na odumřelých větvích bezu černého
rostoucím uchem Jidášovým – Hirneola auriculajudae
(Bull.: Fr.) Berk., jehož pružně rosolovité hnědé
plodnice jsou jedlé.
K velice vzácným kornatcovitým houbám (Corticiaceae) náleží nenápadný kornatec přejemný – Aleurodiscus delicatus (Wakef.)
Jülich, který sbíral na odumřelých listech velkých
ostřic v mokřadu Chobot druhý z nás (20.10.1968 leg. et det. Z. Pouzar, PRM 703280,
803281; viz Kotlaba 1992). Tato velice vzácná houba,
tvořící téměř bezbarvé, sotva postřehnutelné povlaky na listech, je od nás
známá pouze z výše uvedené lokality. Zajímavou houbou z čeledi plesňákovitých je vatička
Ellisova – Tomentella ellisii (Sacc.)
Jülich et Stalpers = T. hydrophilla (Boud.
et Galz.) Litsch., u nás
dosti častá; roste na mrtvém dřevu listnáčů i jehličnanů, avšak u Břevského
rybníka byla nalezena nejen na odumřelých větvích vrby, nýbrž i na velkých
ostřicích (22.9.1953 leg. et det. Z. Pouzar, PRM 612796, 612797, 612798, 612799). Je to nenápadná houba,
tvořící na substrátu tence vatičkovité, hnědé povlaky
se světlým okrajem.
Do čeledi kuřátkovitých (Ramariaceae) patřící nevelké a nejedlé kuřátko Invalovo – Ramaria eumorpha (P. Karst.)
Conner = R. invalii (Cotton
et. Wakef.) Donk je sice
dosti časté zejména ve smrčinách, avšak v PP Hostivické rybníky roste
nehojně v čistě listnatém lese mezi rybníkem Kala a Břvemi (16.6.1999 leg. et det. F. Kotlaba, PRM 892926).
Ze zajímavých břichatek
(Gasteromycetes)
byla na studovaném území kromě hojné hadovky
smrduté – Phallus
impudicus
L.: Pers. nalezena v lesíku nad Břevským
rybníkem i vzácnější odrůda hadovka
smrdutá sukničková – Phallus impudicus var. obliteratus (Malenc.) Kreisel = P. impudicus f. subindusiatus Pilát (leg.
29.6.1952 Z. Pouzar, ale i F. et L. Kotlabovi et Z.
Pouzar 29.6.1958); tato odrůda má pod kloboučkem bílý síťovitý závoj (u
obyčejné hadovky bud' zcela chybí, nebo je přítomen jen v podobě útržků),
který může v některých případech zpod kloboučku i vyčnívat.
Všechny dosud zmiňované houby náležejí
k stopkovýtrusným (Basidiomycetes),
u nichž se výtrusy tvoří zevně na stopečkách na zvláštních buňkách, bazidiích.
Druhá, a to větší skupina jsou vřeckovýtrusné (Ascomycetes), kde se výtrusy
tvoří uvnitř zvláštních buněk, zvaných vřecka (asky). Zástupci této obrovské
skupiny hub nebyli v PP Hostivické rybníky podrobně studováni a my jsme
nalezli pouze několik málo obyčejných, vesměs nejedlých druhů. Patří k nim
např. z tvrdohub (Pyrenomycetes)
nápadná dřevnatka kyjovitá – Xylaria polymorpha (Pers.:
Fr.) Grev., která tvoří na pařezech a kořenech
listnáčů v nižších polohách nevelké skupinky černých kyjovitých plodnic.
Hlavně na padlých kmenech a pařezech olší zde roste příbuzný dřevomor mnohotvárný – Hypoxylon multiforme (Fr.: Fr.) Fr., který
vytváří v mládí žlutohnědá, v dospělosti až zcela černá tvrdá stromata v podobě nepravidelně rozlitých tlustších povlaků.
Rozdílná, barevně nápadná tvrdohouba je rážovka rumělková
– Nectria cinnabarina (Tode : Fr.) Fr. s tmavě korálově červenými drsnými
„kuličkami“ plodniček s výtrusy, což je stadium s vřecky; mnohem hojnější však
je nedokonalé stadium v podobě světle cihlově červených polštářků, které
se někdy nazývá hlívenka rumělková – Tubercularia vulgaris Tode
: Fr.
K vřeckovýtrusným ze
skupiny kustřebkovitých (Discomycetes) řadíme hojnou čihovitku masovou – Ascocoryne sarcoides (Jacq.:
Fr.) Groves et. Wilson, která má rovněž dvě stadia:
stadium s vřecky vypadá jako drobné, masitě rosolovité, tmavofialové penízky
nebo číšky na kratičkých, tlustých nožkách (vyrůstají spíše pozdě na podzim),
zatímco imperfektní stadium, zvané Coryne dubia (Pers.) S. F. Gray, je v podobě drobných, nepravidelně oploštělých pálek a má stejnou barvu jako vřeckaté stadium.
Pozdě na podzim se u mokřadu Chobot vyskytuje i trochu méně častá čihovitka větší – Ascocoryne cylichnium (Tul.) Korf, s plodnicemi podobnými jako u čihovitky masové, avšak rozdílnými výtrusy (jsou jiného
tvaru a mají více než dvě přepážky); kromě toho netvoří imperfektní stadium.
Všechny čtyři výše uvedené houby rostou na nejrůznějších listnatých dřevinách,
a to vesměs jako neškodní saprofyti.
Ze vzácných nálezů
v PP Hostivické rybníky lze zmínit houbu podobnou plísním, Rhinotrichella globulifera Arnaud ex Hoog (nemá české
jméno), která tvoří hnědožluté povlaky např. na spodní hraně klobouků starých
plodnic vytrvalých chorošů; patří k tzv. houbám nedokonalým (Fungi imperfecti),
jež netvoří výtrusy ani ve vřeckách, ani na bazidiích a rozmnožují se
konidiemi. Je to velmi vzácný druh, u nás dosud nepublikovaný (v olšince na konci Litovického rybníka na starém ohnivci
obecném leg. et det. 13.12.1999 Z. Pouzar, PRM 893039).
Vyjmenované houby, jež jsme sami
zaznamenali, jsou jen výsekem ve skutečnosti značně bohatší mykoflóry PP
Hostivické rybníky; při pokračujícím důkladnějším výzkumu lze tam jistě
očekávat mnohá další překvapení.
Souhrn
Přírodní památka Hostivické rybníky leží na západ od okraje Velké Prahy
a zahrnuje tři rybníky a tři mokřady s přilehlými fragmenty lesů. Na vlhčích
místech jsou menší porosty s olší lepkavou, olší šedou, topolem černým a
různými druhy vrb; na sušších místech s břízou bělokorou, dubem letním, dubem
zimním, dubem červeným, habrem obecným, jasanem ztepilým, javorem klenem,
javorem mléčem, lískou obecnou, nehojně i trnovníkem akátem, jeřábem ptačím aj.
V posledních letech jsou padlé kmeny a spadlé větve ponechávány na místě, takže
dnes tam jsou velmi vhodné podmínky pro růst dřevních hub. Mykoflóra PP
Hostivické rybníky je překvapivě bohatá a její výzkum může v budoucnosti ještě
obohatit naše znalosti o další druhy hub.
Z lupenatých hub jsou vzácné nebo zajímavé např. pečárka bělovlnná (Agaricus leucotrichus), která
byla nalezena pod olší šedou a bezem černým, penízovka věštecká (Collybia hariolorum), druh rostoucí hlavně na jaře, špička
močálová (Marasmius
limosus), rostoucí na zbytcích rákosu a jiných
velkých travách, šupinovka ověšená (Pholiota conissans), rovněž
na zbytcích rákosu a velkých ostřic, křehutka
orobincová (Psathyrella
typhae) na odumřelých spodních částech orobinců a
velkých ostřic, v okolí Prahy vzácná hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans),
čirůvka topolová (Tricholoma
populinum), rostoucí na podzim pod topolem
černým, aj. Nejvzácnější však je kalichovka půvabná (Haasiella venustissima),
kterou jsme nalézali v letech
Vzácné choroše jsou v PP Hostivické rybníky zastoupeny dvěma druhy
– je to outkovka bělavá (Antrodia albida), z Čech
známá z asi osmi lokalit, nalezená tu jen jednou, a v okolí Prahy vzácný ohňovec škeblovitý (Phellinus conchatus); zde
však jej lze spatřit na dvou místech na odumřelých vrbách. Ze vzácných resupinátních nelupenatých hub stojí za zmínku kornatec
přejemný (Aleurodiscus
delicatus), který byl nalezen v roce 1968 na
odumřelých listech velkých ostřic, a dále kornatec orobincový (Epithele typhae), rostoucí na starých listech orobinců
a velkých ostřic; ten byl sbírán v letech
Dřevní hyfomycety jsou v PP Hostivické
rybníky hojné, avšak ze vzácných můžeme uvést jen druh Rhinotrichella globulifera;
ten vyrostl v roce 1999 ve velmi vlhkém prostředí na staré, odumřelé plodnici
choroše ohňovce obecného.
Dodatek
Dodatečně jsme v PP Hostivické rybníky zjistili několik dalších
zajímavých druhů hub, které nyní doplňujeme. Z lupenatých to je méně
hojná, jedlá, na stromovité vrby vázaná šupinovka
zlatozávojná – Pholiota cerifera (P. Karst.)
P. Karst. (mokřad Chobot, na živém kmenu vrby křehké,
30.9.1998 leg. J. Holec et Z. Pouzar, det. J. Holec, PRM 892730; na odumřelém kmenu téhož druhu vrby, 29.9.2003
leg. et det. F. Kotlaba, PRM 901008), z chorošů nejedlý ohňovec tečkovaný – Phellinus
punctatus
(Fr.) Pilát, který se v okolí Prahy vyskytuje jen sporadicky (Chobot, na
suché větvi vrby popelavé, 29.9.2003 leg. et det. F. Kotlaba, PRM 901000), stejně jako
též nejedlá outkovka měkká – Datronia mollis (Sommerf.) Donk (Chobot, na
odumřelé větvi vrby popelavé, 5.11.2003 leg. et det.
F. Kotlaba, PRM). Z dalších
hub doplňujeme do plesňákovitých patřící vatičku cihlovou – Tomentella lateritia Pat., již od nás známe
jen z několika lokalit (les pod Litovickým rybníkem, na padlém kmenu topolu
černého, 12.9.2001 leg. Z. Pouzar, det. K. Čížek, PRM 895780) a chorošovitým houbám
podobnou kornatcovitou pórnovitku drobnopórou – Schizopora carneo-lutea (Rodw. et Clel.) Kotl. et Pouzar (Chobot, na ležícím kmenu olše lepkavé,
29.9.2003 leg. et det. F. Kotlaba,
PRM 901001), která byla před 20 lety známa z Čech
pouze z jedné lokality, avšak v posledním desetiletí se zejména ve středních
Čechách značně rozšířila.
Literatura
Kotlaba F. (1987): Stereum submentosum (Aphyllophorales) – pevník plstnatý, jeho ekologie a zeměpisné rozšíření
v ČSSR. – Čes. Mykol., Praha, 41: 207-218.
Kotlaba F. (1984): Zeměpisné rozšíření a ekologie chorošů
(Polyporales s.l.)
v Československu. – 194 s., 123 mappae in append., Academia, Praha.
Kotlaba F. (1992): Břve – jediná lokalita vzácné lupenaté
houby kalichovky půvabné v bývalém Československu. – Zprav. Ochr. Přír. Okr. Praha-západ, 13:
12-15.
Kučera J. (2000): Historie přírodovědných výzkumů Hostivických rybníků.
– Zprav. Ochr. Přír. Okr.
Praha-západ, 20-21: 27-28.
Pouzar Z. (1964): Stereum submentosum
sp. nov. – pevník plstnatý
a jeho systematické vztahy. – Čes. Mykol., Praha, 18:
147-156.
Úvod
-> Inventarizace a průzkumy
-> Houby Hostivických rybníků