Přírodní památka Hostivické rybníky
Úvod
-> Inventarizace a průzkumy
-> Chráněná území ČR
CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
ČR XIII. – STŘEDNÍ ČECHY
Přírodní památka Hostivické rybníky
Převzato z knihy vydané Agenturou
ochrany přírody a krajiny ČR v roce 2005
Autoři textu: Mgr. Pavel Špryňar, RNDr.
František Kotlaba (mykologická charakteristika území)
Odborní spolupracovníci: Ing. Jiří Kučera, Mgr. Jana Vojtová
Přírodní památka
Hostivické rybníky
Tři rybníky na Litovickém potoce a s nimi sousedící pozemky
v bezprostředním okolí zástavby obce Břve.
Katastrální území: Litovice
Nadmořská výška: 347–355 m
Výměra: 112,9 ha
Vyhlášeno: 1996
Komplex tří větších rybníků (Břevský – plocha 10 ha, Kala 13 ha a
Litovický 18 ha) s přilehlými mokřady a převážně druhotnými lesními
porosty je významnou ornitologickou lokalitou a bohatým mykologickým
nalezištěm.
Geologie:
Horninový podklad tvoří
prekambrické (neoproterozoické) břidlice, které jsou
překryty fluvizeměmi. V těsném okolí rybníků se
vyskytují gleje, v širším okolí jsou vyvinuty kambizemě. Na vyvýšených místech se dochovaly pískovce
křídového stáří.
Květena:
Území v osídlené a
zemědělsky využívané krajině bylo v minulosti zřejmě téměř úplně
odlesněno. Dnešní dubohabrové lesní porosty přírodní
památky a stejně tak lužní olšiny s topoly a jasanem téměř úplně
postrádají bylinné patro, charakteristické pro tyto typy vegetace. Pestřejší
jsou mokřadní porosty na některých březích rybníků a zejména tzv. břevská
rákosina na jihozápadním okraji Břevského rybníka. Ještě v 70. letech 20.
století odtud byla uváděna vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) a
upolín nejvyšší (Trollius
simus), v současnosti však už potvrzeny
nebyly. Blatouchové louky přestaly být koseny a zarostly rákosem. Pozůstatkem
původní luční vegetace je roztroušeně se vyskytující hadí kořen větší (Bitorta major),
olešník kmínolistý (Selinum carvifolia)
nebo krvavec toten (Sanguisorba
officinalis). V přilehlé olšině dosud roste
kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Ve strouze u Litovického rybníka byl
zaznamenán potočník vzpřímený (Berula erecta).
V chráněném území byla v poslední době zjištěna populace nepůvodní a
invazní rostliny štětičky větší (Virga strigosa). Na březích
rybníků, v mokřadech a lesících se vyskytuje poměrně bohatá mykoflóra.
Z vřeckovýtrusných hub tam roste vzácnější dřevní čihovitka
větší (Ascocoryne
cylichnium) a z hub nedokonalých velmi
vzácný druh Rhinotrichella globulifera,
který tvoří hnědožluté povlaky na spodní straně klobouků starých chorošů – jde
o jedinou známou lokalitu v České republice. Ze stopkovýtrusných
nelupenatých hub byl nalezen velice vzácný kornatec přejemný (Aleurodiscus delicatus) a z chorošů v Čechách vzácná
outkovka bělavá (Antrodia
albida). Z lupenatých to je více druhů, např.
velice vzácná kalichovka půvabná (Haasiella venustissima) – je
to její jediná známá lokalita v České republice, dále vzácná pečárka bělovlnná (Agaricus leucotrichus),
nehojná křehutka orobincová (Psathyrella typhae),
špička močálová (Marasmius limosus),
šupinatka rákosová (Pholiota conissans
= P. graminis) aj. Z břichatek tu byla před
léty zjištěna hadovka smrdutá sukničková (Phallus impudicus var. obliteratus),
která má pod kloboučkem zřetelný síťovitý závoj.
Zvířena:
Území přírodní památky
je cenné ornitologicky. Na rybnících hnízdí řada druhů vodních ptáků, např. polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), kachna divoká (Anas platarhynchos),
potápka roháč (Podiceps
cristatus), p. černokrká (P. nigricollis), p. malá (Tachybaptus ruficollis), lyska černá (Fulica atra) a
slípka zelenonohá (Gallinula chloropus).
V rákosinách a blízkém okolí vod dále hnízdí moták pochop (Circus aeruginosus), rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus),
r. zpěvný (A. palustris),
r. proužkovaný (A. schoenobaenus),
strnad rákosní (Emberiza
schoeniclus) a konipas bílý (Motacilla alba). Zaznamenán byl rovněž
výskyt moudivláčka lučního (Remiz pendulinus), ledňáčka
říčního (Alcedo
atthis) a chřástala vodního (Rallus aquaticus).
Soustava hostivických rybníků je také velmi důležitou tahovou zastávkou
v jarním a podzimním období. V této době je zde možno pozorovat např.
volavku popelavou (Ardea
cinerea), v. bílou (Egretta alba), kopřivku obecnou (Anas strepera), čírku obecnou
(Anas crecca), č. modrou (A.
querquedula), racka chechtavého (Larus ridibundus), kormorána velkého (Phalacrocarax carbo),
lžičáka pestrého (Anas
clypeata) i orlovce říčního (Pandion haliaetus).
V lesních a lesoparkových porostech se vyskytuje
např. datel černý (Dryocopus
martius), krahujec obecný (Accipiter nisus),
lelek lesní (Caprimulgus
europaeus), puštík obecný (Strix aluco),
žluva hajní (Oriolus
oriolus) a celá řada pěvců. Z obojživelníků
a plazů zde žije např. ropucha obecná (Bufo bufo), a r. zelená (B. viridis),
skokan hnědý (R. temporaria),
zelení skokani (Rana
esculenta synkl.),
užovka obojková (Natrix
natrix) a ještěrka obecná (Lacerta agilis).
Z minulosti existují záznamy o výskytu rosničky obecné (Hyla arborea) a kuňky obecné (Bombina bombina).
Doupné stromy v břehových porostech a blízká
zástavba poskytují útočiště netopýrům, kteří v chráněném území nacházejí
vynikající potravní podmínky. Byl zde zaznamenán netopýr vodní (Myotis daubentonii), n. řasnatý (M. nattereri), n. večerní (Eptesicus serotinus), n. ušatý (Plecotus auritus),
n. dlouhouchý (P.
austriacus), n. rezavý (Nyctalus noctula).
Z reliktních a ekologicky vyhraněných fytofágních brouků zde žijí mokřadní
mandelinkovití Donacia simplex, Altica lythri a Psylliodes affinis a
z nosatcovitých reliktní Neophytobius quadrinodosus. V rákosinách na březích rybníků se
vyskytují střevlíci Odacantha melanura a Demetrias imperialis.
V suchých větvích se vyvíjí brouk Dissoleuucas niveirostris z čeledi Anthibidae, ve starých choroších
žije potemník Bolitophagus reliculatus.
V duhohabrovém lese ve východní části území byl
zjištěn reliktní nosatec Brachysomus echinatus.
Historie:
První zmínky o rybnících
pocházejí ze 14. století. Od doby císaře Rudolfa II. slouží soustava jako
zdrojová oblast pražského hradního vodovodu.
Využití:
Rybníky jsou využívány
rybářsky. Územím přírodní památky vede naučná stezka. Nebezpečí pro území
spočívá v případné urbanizaci navazujících pozemků.
Bibliografie:
112. Bergmann
P., Vodolánová J. (1999): Vodní ptactvo Hostivických rybníků v hnízdním
období. In: Hostivice (1998): Sborník o přírodě, památkách a historii
města. ČSOP Hostivice, 2: 67–71, Hostivice.
236. Čihař
M. a kol. (1996): Hostivická rybniční oblast, její využití a ochrana. In. Fošumová P., Hakr P., Husák Š. [eds.]: Mokřady České republiky. Sborník abstraktů, 160–161,
Třeboň.
624. Knížetová L., Pecina P., Pivničková N. (1987): Prověrka
maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji
v letech 1982–85. – Bohemia centralis, 16:
7–262, Praha.
705. Kotlaba F. (1992): Břve – jediná lokalita vzácné houby
kalichovky půvabné v Československu. – Zpravodaj ochránců přírody okresu
Praha-západ, 13: 12–15, Praha.
712. Kotlaba F., Pouzar Z. (2003): Houby přírodní památky
Hostivické rybníky u Prahy. – Bohemia centralis, 26:
225–236, Praha.
777. Kučera
J. (1999): Přírodní území v Hostivici. In: Hostivice 1998: Sborník o
přírodě, památkách a historii města. ČSOP Hostivice, 2: 50–62, Hostivice.
778. Kučera
J. (2000): Historie přírodovědných průzkumů Hostivických rybníků. – Zpravodaj
ochránců přírody okresu Praha-západ, 20–21: 27–28, Praha.
1637. Špryňar P. (2002): Faunistické materiály z chráněných
přírodních území středních Čech (Insecta: Coleoptera). –
Muzeum a současnost, ser. natur., 16: 7–14,
Roztoky.
Úvod
-> Inventarizace a průzkumy
-> Chráněná území ČR