Český svaz ochránců přírody
11/02. základní
organizace Hostivice
Úvod
-> Pátrejte s námi
-> Výsledky 2007
Pátrejte s námi
Soutěž v poznávání přírody a minulosti Hostivice a okolí
O
soutěži
Soutěž
Pátrejte s námi se věnuje
přírodě, památkám a minulosti Hostivice a okolí. Je určena pro hostivické děti,
především pro žáky hostivické základní školy. Jedenáctý ročník soutěže proběhl
po pětileté přestávce v březnu až dubnu 2007 a zapojilo se do něj 15
účastníků, kteří odevzdali své řešení pořadatelům.
Uspořádání
soutěže v roce 2007 podpořilo ze svého rozpočtu město Hostivice.
Správné
odpovědi
V tomto sešitu přinášíme správné odpovědi na soutěžní otázky,
jak jsme je vybrali ze soutěžních prací. To, že uvádíme odpověď některého
soutěžícího, neznamená, že by ji ostatní museli mít špatně. Snažili jsme se
citovat aspoň něco z každé práce. Kde je to třeba, připojujeme další
poznámky.
1. V historii každé obce nastávají významné události, kterými se
něco mění. Některé z nich zůstanou v paměti, jiné třeba neprávem
upadly do zapomnění. Z dějin Hostivice jsme vybrali jedenáct významných
událostí a data, kdy se staly. Nějak se nám ale tyto údaje pomíchaly.
Určitě pro tebe nebude problém přiřadit k jednotlivým událostem správné
datum.
Seřazení správně vypadá takto:
1266 |
první
písemná zmínka o Litovicích |
1277 |
první
písemná zmínka o Hostivici |
kolem roku
1338 |
postavena
litovická tvrz |
1734 až
1736 |
hostivický
zámek přestavěn do dnešní podoby |
1830 |
zahájen
provoz koněspřežní dráhy |
1849 |
vytvoření
spojené obce Litovice – Břve – Jeneček |
24. září
1906 |
zahájeno
vyučování ve školní budově v Komenského ulici |
1924 až
1926 |
obnova
zrušeného Litovického rybníka |
1. leden
1950 |
spojení
Hostivice, Litovic, Břví a Jenečka do jedné obce |
1. leden
1978 |
Hostivice
se stala městem |
3. březen
2003 |
otevřena
budova školy v ulici U Zámecké zdi |
Tereza a Jakub Staňkovi správně
upozornili, že jsme se dopustili drobné chyby. Zámek byl přestavěn již v letech
1732 až 1734.
2. Před 70 lety, v úterý 21. září 1937 vládl v Hostivici,
stejně jako v celém tehdejším Československu, smutek. Z kroniky
měšťanské školy jsme převzali popis toho, co se ten den dělo v Hostivici:
„V 15 hodin 44 minuty vyjíždí
vlak z Prahy … Vlak nikde nezastavuje, ani v Hostivici, kde se opět
na nádraží, smutečně dekorovaném, sešly školní děti, všechny místní spolky a
vojsko, zatímco ostatní občané rozestoupili se podél trati po obou stranách
nádraží. V 16 hodin 20 minut vjíždí vlak pomalu a za posvátného ticha do
nádraží. Jest slyšet vojenský pokyn „K poctě zbraň!“ Vlak složen jest ze
čtyř vozů. Za lokomotivou jest vůz s věnci od cizích států, za ním
otevřený vůz s katafalkem, na kterém spočívá rakev s ostatky … Kolem
ní stojí čestnou stráž legionáři. Za tímto je opět vůz s věnci.
V posledním voze je rodina … Vlak nestaví a volně projíždí nádražím.
S hlubokým pohnutím a se slzami v očích hledí všichni za odjíždějícím
vlakem až zmizí jejich zraku.“
a) Jistě už víš, že šlo o pohřeb velmi významné
osobnosti. Ale která osobnost to byla?
b) Čím se tato osobnost zapsala do českých
dějin?
c) Kam vlak směřoval a kde je tato osobnost
pohřbena?
Hledanou
osobností byl Tomáš G. Masaryk.
Jeho
význam shrnuli například Dominik Linek: „První
československý prezident, vědec, filozof, pedagog a politik.“, Martin Moldan: „Byl to první československý prezident,
zakladatel československého státu.“ či Jan Valeček: „Československo
vyhlášeno republikou, nastolena demokracie.“ Tereza Majerová přiložila i
kopii Masarykovy fotografie.
O cestě
vlaku napsaly Františka Havlíčková a Tereza Jirků: „Vlak směřoval do
Stochova. Prezident je pohřben na hřbitově v Lánech.“
3. Celé významné stavby si všimne snad každý, ale zajímavý detail
nepřehlédne jen pozorný pozorovatel. Tím ty určitě jsi, vypátrej tedy, kde
v Hostivici se nacházejí nakreslené části staveb.
|
|
|
|
|
|
A |
B |
C |
D |
E |
F |
A – křížek s letopočtem 1886 v Jenečku v
Družstevní ulici před statkem rodu Stádníkových
B – křížek na kapli poutní cesty do Hájku
C – číslo popisné 5 a letopočet na bráně do
farní zahrady
D – dům učitele Aloise Saifrta
v Havlíčkově ulici čp. 147
E – okno do kaple hostivického zámku
F – podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého v
zahradě u kostela
Pokud účastníci detaily poznali, problém působil pouze křížek
označený písmenem B, který někteří označili za křížek nad vchodem do kostelní
zahrady. Rozdíly jsou opravdu velmi malé.
4. V hlavní
hale hostivického zámku najdeš nedávno opravenou freskovou výzdobu od Karla
Josefa Moraviniho z první poloviny 18. století,
která znázorňuje jednu velkou bitvu.
a) O kterou bitvu se jedná a který den
proběhla?
b) Ovlivnila tato bitva české dějiny a český
národ? Jak se tato bitva projevila v historii Hostivice a okolí?
Jak napsala správně například Tereza Jirků, šlo o „bitvu
na Bílé hoře, svedenou v neděli 8. listopadu 1620.“
Z odevzdaných odpovědí vybíráme
některá hodnocení dopadu bitvy na české dějiny i na Hostivici a okolí:
Jan Valeček: „Bylo popraveno 27 pánů na Staroměstském náměstí.
Konfiskace majetku povstalců, státní bankrot, cenzura jezuity, germanizace,
rekatolizace – nekatolíci museli přestoupit na katolickou víru nebo emigrovat.
Hostivicí prošla jak stavovská, tak i císařská vojska. V Jenči a v Sobíně bylo
několik gruntů vypáleno a vyloupeno. V Hostivici nic drancováno nebylo.“
Martin Moldan: „Tato bitva měla
negativní dopad na české země. Došlo k popravě 27 českých pánů a k oslabení
zemí Koruny České. Tím pádem se mohly všechny hrůzné důsledky 30leté války projevit naplno. Pro Hostivici samotnou nebyl
bezprostřední dopad, na rozdíl od Litovic, nijak zničující. Sídlil zde totiž
štáb císařských vojsk a velitelé nedovolili drancování.“
Tomáš Kříž: „Tato bitva byla zlomová pro český národ, po bitvě
byly Litovice zabaveny původním majitelům a připadly Žďárským ze Žďáru.“
Tereza a Jakub Staňkovi: „Skončila porážkou a Češi se stali na
téměř 300 let součástí Rakouska.“
Tereza Jirků: „Bitva na Bílé hoře, svedená v neděli 8.11.1620. Byla první velkou bitvou 30-ti
leté války a rozhodující bitvou, která zpečetila osud českého stavovského
povstání a na dalších 300 let ovlivnila osud českého státu. Bitva proti
očekávání skončila drtivou porážkou českých stavů. Po bitvě na Bílé hoře byly
Litovice zabaveny a po několika prodejích se staly kolem roku 1640 majetkem
Žďárských ze Žďár. Po jejich smrti se Hostivice a
Jenečka ujala hraběnka Johana Eusebia Barbora Caretto-Millesimová. Litovice a Břve připadly Anně
Kateřině, hraběnce z Magni.“
Jan Žajdlík: „Byl tu usídlen štáb
císařských vojsk.“
Matylda Křižková: „Češi bitvu prohráli, 300 let nám vládli
Habsburkové. Vojsko táhlo přes Hostivici. Majitel litovické tvrze Jan Kutnauer připravoval odboj proti císaři, nakonec byl
popraven (oběšen) na Staroměstském náměstí.“
Tereza Majerová: „Tato bitva přinesla české zemi po porážce
stavovských vojsk 300 let Habsburské nadvlády a konec samostatnosti a porobu českého národa. Dějiny se kvůli bitvě na Bílé hoře
opravdu změnily. Habsburci poté brali majetek šlechtě a popravovali. Vojska
útočníků v předvečer bitvy na Bílé hoře procházela přes Hostivici a Litovice.“
5. Do dějin každé
obce se zapisují jména různých významných osobností. Sestavili jsme pět pětic
hostivických osobností a jejich jména seřadili abecedně. Očekáváme, že zjistíš,
co má každá pětice společného. Některá jména už jsou dnes opravdu málo známá,
ale vždy je v pětici několik jmen, která by tě měla navést ke správnému
řešení. Oceníme, pokud nám k některým osobnostem napíšeš i něco víc.
·
František Bočinský, Josef Mansfeld, František Mejtský,
Alois Saifrt, Miloš Šrámek
Všichni
jmenovaní byli řídicí učitelé nebo ředitelé hostivické školy
– František Bočinský
na obecné škole v letech 1934–1935 a 1938–1947, Josef Mansfeld na
měšťanské škole 1934–1941 a 1945–1950, František Mejtský
na obecné škole 1877–1898, Alois Saifrt starší na obecné škole 1916–1917 a
mladší na základní devítileté škole 1975–1978 a Miloš Šrámek 1950–1975, kdy
škola měnila názvy z národní na osmiletou střední a později na základní
devítiletou. Mnozí ve škole učili delší dobu, nepůsobili zde jen jako ředitelé.
O některých ředitelích zjistili
soutěžící další podrobnosti. Na ukázku vybíráme informace o Miloši Šrámkovi,
které zjistila Tereza Majerová: „Miloš Šrámek – jmenován byl v roce 1950 po
odchodu Josefa Mansfelda, za jeho ředitelování se začala stavět tzv. školička a
škola se měnila z osmileté na devítiletou apod. 23.3.1973
se zahájila stavba školní jídelny. Miloš Šrámek je autorem knížky 250 let škol
v Hostivici, byl hostivickým kronikářem. Dříve bydlel v Dělnické
ulici čp. 131 (dům mé babičky).“
·
Bohuslav
Litovický ze Svinař, Jan IV. z Dražic, Kateřina Kutnauerová,
Šebestián Prunar, Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru
Tuto
pětici spojuje to, že vlastnili litovickou tvrz, případně celé Litovice nebo
panství zahrnující Litovice.
O
Bohuslavu Litovickém ze Svinař napsal Jan Žajdlík: „Bohuslav
Litovický ze Svinař vlastnil Litovice po smrti svého otce. V letech 1509 – 1525
byl purkrabím Pražského hradu.“
Od
Dominika Linka převezmeme údaje o dalších čtyřech osobnostech: „Jan
IV. z Dražic – syn Řehníka z Litovic, byl
posledním pražským biskupem. Jako biskup byl obviněn z nadržování kacířům a
jedenáct let se ospravedlňoval z obvinění u papežského dvora v Avignonu. Během
té doby poznal vyspělou francouzskou gotiku. Pustil se do stavební činnosti,
pro Hostivici nejdůležitější vystavění kamenné litovické tvrze. Znak Jana IV. z
Dražic se třemi zlatými vinnými listy na modrém poli tvoří část hostivického
městského znaku. Zemřel, když mu bylo 93 let. Šebestián Prunar – měšťan Starého města
Pražského, koupil litovickou tvrz. Kateřina
Kutnauerová – žena Jana Jeronýma Prunara (vnuk Šebestiána Prunara),
stala se po smrti svého muže majitelkou tvrze. Florián
Jetřich Žďárský ze Žďáru – byl z rodu Žďárských ze Žďáru, kolem roku
1640 se stala tvrz jejich majetkem. Tvrz barokně přestavěl a postupně se z ní
stala sýpka.“
K
poslední osobnosti vlastnící tvrz využijeme ještě text Jana Žajdlíka:
„Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru založil se svou manželkou roku 1623 v
Hájku první Loretánskou kapli v Čechách. Počátkem 17. století je majitelem
Litovic i Hostivice.“
·
Vladimír
Pára, Josef Pařez, Rudolf Protiva, František Radina,
Václav Študent
Třetí
pětici tvoří vojenští piloti, kteří v britském královském letectvu bojovali ve
2. světové válce za osvobození Československa, v roce 2006 jmenovaní čestnými
občany Hostivice. O těchto letcích se při jejich jmenování čestnými občany
psalo podrobně v Hostivickém měsíčníku. Řada soutěžících z článků
publikovaných Pražským leteckým archivem získala množství podrobných informací
o jejich životě a činech, které uvedla ve své práci.
·
Vojtěch
Eliáš, Jan Grim, Václav Hájek, Jan Novotný, Josef Sirůček
O hostivických
farářích, kteří tvoří čtvrtou pětici, neexistuje aktuální souhrnný článek.
Jména dřívějších farářů se dají najít pouze ve starých publikacích, které jsou
zpřístupněny na internetových stránkách města (zejména v Pamětech farní osady
Hostivické od Josefa Ptáčka), o farářích ve 20. století existují jen nahodilé
zmínky. Z těchto pramenů vypsala některé podrobnosti pouze Tereza
Majerová: „Jan Grim popsal v kostele sv. Jakuba tehdejší tři zvony. Václav
Hájek po zrekvírování zvonu v roce 1942 se účastnil vysvěcení nového zvonu
v roce 1946, učil náboženství ve staré školní budově. Josef Sirůček v roce 1890
1. května zapsal do farní knihy o první oslavě tohoto svátku „Den 1. května
1890 slaven všeobecnou stávkou co samostatný svátek všech řemeslnických a
průmyslových pracovníků.“
Vojtěch Eliáš byl hostivickým farářem v 90. letech 20. století,
Jan Grim v letech 1773–1779, Václav Hájek ve 40. letech 20. století, Jan
Novotný od roku 1909 a Josef Sirůček v letech 1888–1908.
·
Ladislav
Chaloupka, Josef Chlupatý, Antonín Tejnor, Antonín
Trýb, Miroslav Zvára
Poslední
pětici spojuje to, že všichni byli ve své době nejvyššími představiteli
hostivické nebo litovické obce nebo města, ať už se funkce nazývala obecní
představený, starosta či předseda národního výboru. Přehled hostivických
rychtářů a starostů byla zveřejněn na hostivických stránkách až ke konci
soutěže, takže soutěžící většinou zjistili, co tyto osobnosti spojuje, ale
nezískali žádné podrobnější informace, které by mohli napsat do odpovědi.
Ladislav
Chaloupka byl předsedou národního výboru v letech 1964–1981, rolník Josef
Chlupatý vedl hostivickou obec v letech 1888–1892, Antonín Tejnor byl litovickým starostou v letech 1930–1945,
rolník Antonín Trýb starostoval v Hostivici v letech 1868–1882 a
Miroslav Zvára byl starostou města Hostivice v letech 1990–1994.
6. V roce 1723
nakreslil císařský geometr Antonín Leopold František Klose plán pražského
hradního vodovodu, který ukazuje i hostivickou rybniční soustavu. Tu tehdy
tvořilo více rybníků než v současnosti. Jak se jmenovaly? Které
z nich se zachovaly do současnosti, které zanikly? Je v Hostivici
v současnosti nějaký rybník, který vznikl později a na Kloseho
plánu ho nenajdeme?
Kloseho plán je
otištěn v nové publikaci Přírodní památka Hostivické rybníky, kterou vydal
ČSOP Hostivice. Stačilo tedy do publikace nahlédnout a porovnat plánek se
současným stavem.
Tereza a Jakub Staňkovi vyjmenovali
rybníky takto: „Starý Chýňský (obnovený), Břevský, Nekejcov,
Kala, Litovický, Čížek, Pátek, Zvoníčkovský, nově
vznikl Strnad (Hostivický).“
Dominik Linek uvedl: „Rybniční soustavu tvořily tyto
rybníky: Starý Chýňský neboli Strahovský (obnovený v roce 1999), Břevský, Nekejcov (nyní zalesněná mokřina za vrchem Krahulovem),
Kala, Litovický, V Čekale neboli Čížek, Pátek a Zvoníčkovský
neboli Peterkův. Zachovaly se do současnosti: Chýňský, Břevský, Kala,
Litovický, Peterkův, všechny ostatní zanikly. Nenajdeme na Kloseho
plánu: rybník ve Skále r. 1940 (ale
zřízen byl již ve 30. letech – pozn. pořadatelů), Strnad.“
Tomáš Kříž doplnil: „Poté, co se
císařský dvůr odstěhoval do Vídně, zanikl Strahovský, Litovický, Nekejcov a Peterkův byl zmenšen. Dnes tu nejsou ani rybníky
Čížek a Pátek. Litovický byl obnoven v letech 1924-26 a Strahovský až v roce
1999. Na Kloseho plánu není rybník Ve Skále, který
vznikl ve 30. letech v rámci nouzových prací a rybníček v Břevské rákosině
(vznikl po těžbě rašeliny). Na náměstí se nacházely dva rybníky Selský a
Panský, ale ty na plánu nenajdeme (zanikly v 50.–60.
letech 20. století).“
7. Přinášíme ti
jednu omalovánku z Hostivice.
a) Najdi,
odkud byl následující obrázek namalován.
b) Podle skutečnosti ho vybarvi.
c) Stavby označené čísly seřaď podle jejich
stáří.
Obrázek
byla namalován na Litovické
ulici ve starých Litovicích, směrem k tvrzi. Jak mají barvy správně
vypadat, si každý může ověřit na místě. Záludnější otázkou se ukázalo seřazení
stáří jednotlivých označených domů, uznávali jsme více různých řešení. Nebylo
totiž jasně stanoveno, jestli mají být domy seřazeny podle první zmínky o
stavbě na daném místě nebo podle stáří současné budovy. I to ale k soutěži
o historii patří, že někdy neexistuje úplně jednoznačná odpověď…
A
jak tedy jednotliví účastníci domy seřadili? Vybíráme a kurzívou komentujeme
některé odpovědi:
Tereza
Majerová – 3 (tvrz postavena kolem roku 1330), 2 (postaven kolem roku 1330), 1
(čp. 14 Vítkovský grunt, postaven 1620, ale
nepochybně ne v současné podobě), 5 (kaple sv. Jana Nepomuckého
postavena začátkem 19. století), 4 (čp. 55 postaven 1904, říkalo se mu vila)
Martin
Moldan – 3, 2, 5, 4, 1 (toto je možné, pokud se uvažuje obnova domu čp. 14=634 označeného
číslicí 1 po požáru za 1. republiky, pak by byl nejmladší)
Tereza
Jirků – 3 (1338 dokončena litovická tvrz), 2 (patří vlastní tvrzi postavené po
roce 1330, stojí po levé straně u vjezdu do dvora, dříve obydlí poklasného), 1
(1620, obytná budova po požáru v roce 1923), 5 (1720 kaplička, ne, zřejmě až kolem 1815, nepatří
k poutním kaplím), 4 (1904 postavil c. k. velkostatek dům pro 8
rodin deputátníků, říkalo se mu „vila“).
8. Když se Hostivice, Litovice, Jeneček (dříve Malý Jenč) a Břve spojily do jedné obce, každá část města měla
své samostatné číslování domů (tzv. čísla popisná), jednotné číslování, které
dnes používáme, bylo zavedeno ve všech částech města až roku 1980. Při
přečíslování zůstala původní Hostivici čísla popisná 1–620, Litovice získaly
čísla 621–943, v Jenečku najdeme nová čísla 944–1066 a na Břvích mají domy nová čísla 1067–1131. Nové číslo se
zjistilo tak, že k původnímu číslu se přičetlo poslední číslo předchozí
městské čtvrti. Například stará litovická jednička tak získala číslo 621,
dvojka 622 a původní břevská jednička má číslo 1067. Nové domy po celém městě
už dostávají čísla podle doby dokončení bez ohledu na část města, kde stojí.
Tato změna čísel nás přivádí
k zajímavému matematickému úkolu. Existuje totiž jeden jediný litovický
dům, za jehož staré číslo popisné stačí připsat jednu číslici, abychom dostali
nové číslo popisné, které je o 620 větší. (Příklad: původní číslo popisné bylo
26, nové je 646. Ať za 26 připíšeme libovolnou číslici od nuly do devítky,
nikdy nezískáme číslo 646, ale jen 260, 261, 262 atd. Číslo 26 tedy není
hledaným číslem.)
A malá nápověda pro ty, kterým se úkol
zdá moc složitý: Hledané staré číslo popisné bylo na nové skutečně upraveno
popisovaným způsobem. Pokud se rozhlédneš v Litovicích, možná tabulku
s dopsanou číslicí najdeš.
Jde o dům
se starým číslem 68 a novým 688, nachází se v Litovické ulici.
9. V následující
stromové křížovce se dozvíš jméno letošního Ptáka roku. Na tento vybraný ptačí
druh se soustředí pozornost ornitologů, kteří se zaměřují na sledování jeho
výskytu a hnízdění a na jeho ochranu.
O |
S |
I |
K |
A |
|
druh topolu, kterému se i téměř
za bezvětří třesou listy |
O |
L |
Š |
E |
|
|
strom vlhkých míst, plody jsou
šištice |
|
A |
K |
Á |
T |
|
trnovník |
|
V |
R |
B |
A |
|
strom, z jehož větví se
pletou košíky |
L |
Í |
P |
A |
|
|
náš národní strom |
|
K |
L |
E |
N |
|
druh javoru |
10. Na
vodní hladině Hostivických rybníků a v okolních lesích i rákosinách můžeš
vidět hodně ptáků. Proto asi pro tebe nebude těžké správně přiřadit jména
k jejich obrázkům. Aby to však nebylo úplně jednoduché, v nápovědě
uvádíme více jmen a některé ptáky na obrázcích nenajdeš.
|
|
|
|
|
|||
A |
B |
C |
D |
E |
|||
|
|
|
|
|
|||
F |
G |
H |
I |
J |
|||
|
|
|
|
||||
K |
L |
M |
N |
||||
Nápověda: brhlík lesní, kalous ušatý, krahujec lesní, křivka
obecná, labuť bílá, lyska černá, mlynařík dlouhoocasý, pěnice černohlavá, polák chocholačka, poštolka obecná, potápka roháč, racek
chechtavý, rákosník obecný, rehek domácí, sojka obecná, stehlík obecný,
strakapoud obecný, sýkora modřinka, šoupálek dlouhoprstý.
Správně
pojmenovat všechny ptáky se ukázalo náročným oříškem. Ze jmen navíc nikoho
nespletla pouze sýkora. Jedním z pětice, kteří se nenechali zmást a uvedli
zcela správné řešení, byl Vítek Hosenseidl: A – potápka roháč, B – brhlík
lesní, C – kalous ušatý, D – rákosník obecný, E – labuť bílá, F – lyska černá, G – sojka
obecná, H – pěnice černohlavá, I – polák chocholačka,
J – šoupálek dlouhoprstý, K – racek chechtavý, L – křivka obecná, M – stehlík
obecný, N – mlynařík dlouhoocasý.
Nejvíce pletl
strakapoud, který byl chybně přiřazen dvakrát k písmenu J a jednou
k písmenům B a H.
11. Poslední roky se u Hostivických rybníků objevují na jaře a na
podzim velcí ptáci s vysokýma nohama a dlouhým esovitě stočeným krkem,
který při letu zatahuje. Rozpětí křídel dosahuje až 170 cm, na týlu mají starší
ptáci krátkou chocholku, peří na krku je bílé, na zádech šedé. Hnízdí na
stromech a živí se různými vodními živočichy, ale i měkkýši a větším hmyzem. Na
zimu odlétají stejně jako čápi do Afriky. V letošní mírné zimě jsme je ale
na Chobotu pozorovali i v lednu. Jak se tito ptáci nazývají?
Volavka popelavá nečinila většině
potíže, jen v jedné práci byl nesprávně uveden kormorán a v jedné orlovec
říční.
12. Nástup jara
využívají ptáci k vyvedení mláďat. Hnízdění začíná stavbou hnízda, které
má každý druh jiné. Někteří ptáci si stavějí hnízda v korunách stromů či
mezi rákosovými stébly, jiní využívají stromové dutiny a známe i druhy, které
se spokojí třeba s důlkem v zemi.
a) Pozoruj některého ptáka při stavbě jeho
domečku. Nám napiš, jaký ptačí druh jsi pozoroval, z čeho a kde si stavěl
hnízdo, jak postupoval a jak hnízdo vypadá.
b) Komu patří hnízda na obrázcích?
c) Nakresli nebo popiš hnízdo kukačky.
|
|
|
|
|
A |
B |
C |
D |
E |
Dominik
Linek pozoroval při stavbě hnízda kosa: „Pozoroval jsem kosa – hnízdo má
kruhové, stébla trav, slabé větvičky.“
Jakub
Staněk: „Sýkora stavěla hnízdo u nás na okapu, nosila na něj kousky trávy a
peříček. Hnízdo není moc vidět, protože je pod střechou.“
Jan
Valeček „Pozoroval jsem kosa, stavěl si hnízdo ve stříbrném smrku“
Tereza
Jirků: „Kos si staví hnízdo ze suché trávy, kterou si sbírá na zemi a hnízdo
si z trávy smotává.“
Tomáš
Kříž: „V minulém roce jsem viděl stavět dvě hnízda kosa, jeden si ho
zbudoval na žebříku a druhý na trámu pod střechou, bohužel ani jedno hnízdo
nepřežilo, bylo zničeno kočkami. Hnízda byla postavena ze stébel a vymazaná
hlínou.“
Matylda
Křižková: „Minulý rok stavěl rehek domácí hnízdo u nás pod stříškou u
vchodu. Hnízdo stavěli z různých stébel, chlupů a kořínků. Hnízdí u nás už
několik let, doufám, že letos u nás budou hnízdit znovu.“
Hnízda
patří správně těmto ptákům:
A
– rákosník obecný (např. Dana Hatschbachová)
B
– pěnice (Jan Žajdlík, Jan Valeček), kos černý (např.
Alena Nedbalová), pěnkava (Martin Moldan), stehlík
obecný (Matylda Křižková)
C
– jiřička (např. Tomáš Kříž), často jste si ji spletli s hnízdem vlaštovky,
které je miskovité a shora otevřené, není přisazeno až ke stropu
D
– strakapoud (např. Jana Hatschbachová), datel černý
(Tereza Staňková), sýkory, brhlík (Jan Žajdlík)
E
– straka (např. Alena Nedbalová)
Hnízdění
a výchovu mláďat kukačky popisuje Alena Nedbalová: „Kukačka nemá hnízdo,
vajíčka klade do cizích hnízd, a když se vyklube, vyhodí vajíčka toho druhu,
který to hnízdo postavil. A ten druh se stará o to kukaččí mládě.“ Tomáš
Kříž upřesnil: „Kukačka nemá své vlastní hnízdo, protože svá vajíčka klade
do cizích hnízd nejčastěji do hnízda rákosníka velkého.“
13. Protože měla Majdalenka nemocného brášku,
natrhala si při dubnové procházce listy a květy pár léčivých bylinek: prvosenku
jarní, konvalinku vonnou, podběl obecný a plicník lékařský.
a) Jakou nemoc měl asi Majdalenin
bráška, aby mu léčivky pomohly?
b) V čem se Majdalenka spletla?
c) Co si v té době nemohla natrhat a proč?
Matylda
Křižková uvedla: „Bráška měl kašel. Majdalenka se spletla u konvalinky, která je
jedovatá. Nemohla si natrhat konvalinku vonnou – kvete v květnu až červnu,
podběl obecný v dubnu ještě nemá listy. Vyrostou až po odkvětu.“
Tereza
Majerová se rozepsala podrobněji: „Prvosenka jarní uvolňuje dýchací cesty a
pomáhá při revmatismu, konvalinka vonná je jedovatá, izolované látky z této
rostliny se dají použít při oslabení srdce a krevního oběhu, podběl obecný je
prastarý prostředek k léčbě dýchacích cest a tiší dráždivý kašel, plicník
lékařský byl dříve používán na onemocnění plic a krku. To znamená, že Majdalenčin bráška měl nějakou chorobu, která postihovala
plíce a krk. Možná zánět plic nebo dráždivý kašel. Většina léčivek je totiž na
dýchací cesty. Majdalenka se spletla v konvalince. Ta by bratříčkovi asi moc
nepomohla, protože je jedovatá a ani se nepoužívá k léčení dýchacích cest.
Nemohla si natrhat konvalinku vonnou, ta kvete od května do června.“
14. Na začátku jara
jsou listnaté lesy plné květů. I když u nás v Hostivici mnoho jarních
bylin pozorovat nemůžeme, budeme se jim chvíli věnovat. Chceš-li vidět lesy
plné jarních květů, doporučujeme výlet do Brd, třeba z Mníšku do Řevnic,
či do Českého krasu, například na návrší Zlatého koně.
a) Vybarvi a přiřaď jména rostlinám na
obrázcích (blatouch bahenní, devětsil lékařský, orsej jarní, plicník lékařský,
podběl obecný a sasanka pryskyřníkovitá).
b) Pokus se vyobrazené byliny najít
v Hostivici.
c) Proč tyto byliny kvetou
tak brzy a později již jejich květy nenajdeme?
|
|
|
|
|
|
A |
B |
C |
D |
E |
F |
Podběl
obecný (A) našly Dana a Jana Hatschbachovy na poli u
Stromečků, v Prostřední ulici ho viděl Tomáš Kříž a na louce u Břví Martin Moldan. Tereza
Majerová píše, že „podběl roste všude – u nové školy, ve Stromečkách…“
„Blatouch bahenní (B) roste u Břevčáku,“ píší Dana a Jana Hatschbachovy.
Alena Nedbalová ho našla u Chobotu, Tereza Staňková a Tereza Majerová ho viděly také u rybníku na Břvích a Martin Moldan u rybníčku
na zahrádce.
Devětsil
lékařský (C) objevil pouze Tomáš Kříž, a to pod hrází Litovického rybníka.
Potvrzujeme, že tam skutečně roste.
Sasanka
pryskyřníkovitá (D) roste podle Jany a Dany Hatschbachových
u Kaly, kde ji našli i Jakub a Tereza Staňkovi.
Plicník
lékařský (E) roste podle Terezy Majerové na staveništi v Jenečku.
Orsej
jarní (F) se objevil u Kaly (Dana a Jana Hatschbachovy,
Tereza a Jakub Staňkovi), v lesech u rybníků (Martin Moldan)
a ve Stromečkách (Tereza Majerová), tedy na mnoha místech přírodní památky
Hostivické rybníky.
Jarní byliny „kvetou tak brzy, protože později
je na ně moc teplo a mají málo světla. Většinou vykvétají, když ještě stromy
nemají listy,“ píše Tereza Majerová. Františka Havlíčková vysvětlila, „že
jim pak stíní listnaté stromy.“
15. Ke každému správnému lesu patří mechy, které dokáží nasát do sebe
hodně vody a zadržovat tak vláhu.
a) Do jaké výšky asi tak roste mech? Dá se to
zjistit snadno měřením v přírodě, třeba u Hostivických rybníků. Ti
pečlivější si nepochybně všimnou, že výška mechu závisí na druhu. Když
jednotlivé druhy nedokážeš pojmenovat, aspoň je popiš. Do odpovědí nám uveď
výsledky všech měření i vyhodnocení, abychom poznali, že jsi výšku jen neopsal
z nějaké chytré knihy.
b) Ještě nikdy nikdo neviděl kvetoucí mech.
Jistě dokážeš přijít na to, jak se mechy dokáží rozmnožovat i bez květů…
Tereza
Jirků napsala: „Mech jsem měřila u nás na zahradě, kde se nám objevil
v trávníku. Výška našeho mechu je 5 cm.“
„Ploník,
který jsem našel, dorůstá až 40 cm, ten můj měřil 6 cm. Myslím, že jsem našel i
bělomech, a ten je velmi nízký, jen 8 mm a dorůstá 20 mm,“ shrnul svá pozorování Tomáš Kříž.
Martin Moldan měřil 3 mechy, které nalepil do odpovědí. Jejich
výška je 5–7 cm u prvního, 3–4 cm u druhého a 4–6 cm u třetího mechu.
Matylda
Křižková si vybrala čtyři různé mechy: „Trávník Schreberův
měří 4 cm, rokytník světlý 8 cm, dvouhrotec
chvostnatý 7 cm a zkrutek vláhojevný 3 mm.“
Tereza
Majerová se mechům věnovala podrobně a k nalepeným vzorkům připsala: „Mechy
mohou mít různé výšky – některé mohou mít přes 0,5 metru a některé jsou vysoké
jen pár milimetrů.
A) Nejspíš
nějaký druh žilnatiny, patří mezi mechy bokoplodé.
Popis: má světlejší zelenou barvu, která se na slunci stříbřitě leskne, roste
hlavně v trávě, je plazivý, výška cca 2,5 cm.
…
C)
Vzhledem připomíná nějaký druh ploníku. Popis: připomíná listnatou miniaturní
přesličku, u půdy má hnědou barvu, ale na vrcholu je zelený. Výška
1,75 cm.
…
E) Je
trošku podobný mechu C, má ale víc lístků, je menší a roste na jiných
stanovištích. Popis: menší tmavě zelený mech, hodně rozvětvený. Výška:
1,1 cm.
K
rozmnožování: Na mechové rostlince se vytvářejí samčí i samičí pohlavní buňky.
Ty samčí jsou pohyblivé v kapce vody (rosa, déšť). Díky tomu se dostanou k
samičí buňce. Z jejich spojení vyroste štět s tobolkou, ve které jsou výtrusy.
Po dozrání tobolky z ní výtrusy vypadají. Ve vlhku vyklíčí z výtrusu
zelený prvoklíček – na něm vyrůstají z pupenů nové
mechové rostlinky.“
Pro ty,
kterým se popis rozmnožování zdá složitý, nabízíme i stručnější odpověď, jak se
mechy rozmnožují, např. od Jana Žajdlíka: „Výtrusy.“
16. Plaché zvíře
nemusíš vidět, a přesto bezpečně poznáš, že někde žije. Pomohou ti třeba
ohlodané nebo jinak využité šišky. Na těch na obrázcích si pochutnala veverka,
strakapoud a myšice. Přiřaď tyto živočichy ke správným šiškám a popiš, jak si
při hodování na šiškách počínají.
|
|
|
A |
B |
C |
Správnou odpověď najdeme v práci Terezy Majerové: „Na
šišce A si pochutnal strakapoud. Šišku sebral do zobáku a pevně ji zaklesnul
např. ke kmeni stromu. Potom začal vyzobávat semínka. Šiška B patřila myšici.
Ta musí šišku po celé šířce přehlodat, aby se dostala k semínkům. Šišku si
odnáší do úkrytu a nechává je na jedné hromadě. Šiška C patří veverce. Šišku
odkousne od větve a začne ohryzávat její šupiny od stopky. Tam, kde šupiny drží
pevně, je může i strhávat.“
Jan Valeček popisuje využití šišek takto: „Strakapoud: šišku si
z větve odlomí, odnese do skuliny ve stromě a tam ji ozobá. Veverka drží šišku
v předních tlapkách a otáčí s ní, dokud semena nevyhryže. Myšice drží šišku v
předních tlapkách a postupně ji ohryzává.“
Podobný popis zvolil i Martin Moldan: „Strakapoud:
šišku si utrhne zobákem, odnese ji a zaklesne do štěrbiny v kůře nebo mezi
větve. Tam ji zobákem rozbíjí, aby se dostal k semenům. Veverka si šišku
přidržuje předními tlapkami a okusuje ji. Myšice šišku ohlodá.“
17. Na jaře se
probouzejí ze zimní strnulosti žáby a hromadně táhnou k rybníkům, tůním,
zaplaveným lomům a jiným vodním plochám.
a) Proč
se všichni obojživelníci stahují k vodě zrovna v této době?
b) Když
se budeš při procházce kolem některého z rybníků v Hostivici pozorně
dívat, najdeš někde v klidné zátočině plavat rosolovité shluky či pásy
vajíček skokanů nebo ropuch. Která vajíčka patří skokanům a která ropuchám?
c) Jak
se vyvíjejí žáby od vajíčka až po dospělce?
|
|
A .
|
B |
Proč se stahují obojživelníci na jaře
k vodě? Vítek Hosenseidl zjistil, že je to proto, „aby se množili.“ Totéž jinými slovy uvádí Martin Moldan: „Stahují se k vodě, aby tam nakladli
vajíčka.“
Vajíčka ve shlucích patří skokanovi,
v provazcích ropuše.
Stručný popis vývoje žáby uvedl Vítek
Hosenseidl: „Vajíčka – pulec – narostou nožičky – upadne ocásek – žába.“
Dominik Linek: „Když se vylíhnou
pulci z vajíček, obalené v rosolu, mají tělo podobné ryb a dýchají žábrami,
ocas je jediným nástrojem pohybu. Později jim vyrostou nejdříve zadní a pak
přední nohy, ocas začne zakrňovat, až se ztratí úplně. Současně mizejí žábry a vyvíjejí se plíce. Z pulce se stane žába.“
Tereza Jirků: „Vývoj žab od vajíčka
po dospělce je ve třech stádiích. Ve vajíčkách se vyvíjí embrya, z vajíček se
asi 6 dní po jejich oplodnění líhnou malí pulci s dobře vyvinutým ocáskem a
vnějšími žábrami. V období mezi 6.–9. týdnem se
začínají vyvíjet zadní nohy, hlava je zřetelnější. V tomto období nohy již plně
fungují. Do 9. týdne se vyvinou přední nohy. Ocas se pak postupně vstřebává a
asi od 16. týdne úplně mizí.“
18. Většina
hostivických obyvatel chodí na procházky k Hostivickým rybníkům. V okolí
Hostivice se dá vyrazit na vycházku i jinými směry, třeba po nedávno obnovených
cestách. Jedna vede od areálu Osevy západně od Litovic k Hájku a
z druhé cesty od parku Na Pískách kolem Peterkova mlýna až do Řep se dá
ještě v Hostivici odbočit do Sobína. Tam, kde cesta nikdy nezanikla,
rostou staré aleje ovocných stromů, na obnovených úsecích byly vysazeny nové
stromy.
a) Které druhy stromů lemují cestu do Hájku a
do Řep? Zajímají nás starší ovocné stromy i stromy v nových alejích u
obou cest.
b) Na cestě do Sobína vysadil na podzim
loňského roku zličínský úřad strom sousedství. Je to jediný nový velký strom u
této cesty. Najdi ho a zjisti, jakého je druhu.
c) Jaký význam v krajině měly tyto aleje
stromů podél cest dříve a jaký mají nyní? Má vůbec smysl je obnovovat?
Na
cestě do Hájku najdeme staré hrušně a novější výsadby lip srdčitých. Cestu do
Řep lemují mezi Hostivicí a Peterkovým mlýnem nově vysazené duby, za Peterkovým
mlýnem najdeme staré hrušně, mezi které byly dosazeny malé lípy, duby a další
dřeviny.
Strom
sousedství je lípa. Přestože si někteří soutěžící stěžovali, že neolistěný
čerstvě vysazený strom se špatně poznává, nezaznamenali jsme špatnou odpověď.
K
významu cest ocitujeme z různých prací:
Jan Žajdlík: „Dříve sloužily
cesty jako nyní silnice, nyní slouží pro procházky a odpočinek. Sázejí se pro
krásu a zeleň.“
Tereza
Jirků: „Podél cest se stromy vysazovaly, aby lidem poskytovaly stín při
dlouhé a namáhavé pouti. Obnova je dobrá z důvodu zachování poutních cest a
kvůli zlepšení životního prostředí.“
Tomáš
Kříž: „Aleje rozdělovaly pozemky, chránily je před větrem a lemovaly poutní
cesty. Nyní mají podobný účel, jsou vysazovány podél turistických cest a keře
mezi stromy slouží k hnízdění ptáků. Každý nově vysazený strom má svůj smysl,
naše krajina se stává krajinou domů a betonových cest a příroda nám to brzy
vrátí.“
Tereza a Jakub Staňkovi: „Aleje chránily před větrem.“
Martin
Moldan: „Aleje stromů byly vysazovány, aby
vyznačovaly cestu, poskytovaly ochranu před větrem, sluncem. I dnes mají
důležitou úlohu při ochraně před větrem, zkrášlují krajinu a poskytují útočiště
živočichům. Má velký význam je obnovovat.“
Jan Valeček o
významu alejí podél cest píše: „Stín, jasné vyznačení cesty.“
Matylda
Křižková: „Stromy v alejích určovaly okraje cest, poskytují stín, cesta je
hezčí, dělají úkryt ptákům. Stejný smysl mají i dnes.“
Tereza
Majerová: „Dříve se chodilo hlavně pěšky, proto byly kolem cest vysazeny
aleje, aby ukazovaly cestu (třeba v zimě, když cesta není vidět) a poskytovaly
stín a slabou ochranu před větrem. Nyní jsou aleje krajinotvorný prvek.
Poskytují útočiště ptákům, hmyzu a hlodavcům. Jsou zdrojem kyslíku
(fotosyntéza). A proto je důležité aleje vysazovat.“
19. V Hostivici
funguje dobře systém sběru a odvozu odpadů, ale i tak někteří lidé vyhodí odpad
raději do přírody. Přitom by každý měl odpad nejen odkládat do popelnice, ale i
třídit. Některé věci se dokonce dají znovu jinak využít a nemusí se vyhazovat.
a) Které druhy odpadů můžeme v Hostivici
vytřídit a odkládat do kontejnerů na sběrných místech? Kde je sběrné místo
(skupina kontejnerů) nejblíže k tvému bydlišti? Jakými barvami jsou
označeny kontejnery pro jednotlivé druhy odpadů?
b) Co se děje s odpadem odloženým do
sběrných kontejnerů po odvezení?
c) Jaký další odpad můžeš třídit? Kam takto
vytříděný odpad dáváš?
d) Vyber si nějakou nepotřebnou věc, třeba
obal, který běžně vyhazuješ jako odpad, a pokus se pro něj najít nové využití.
Cílem bude vytvořit hračku pro děti ve věku od tří do osmi let. Můžeš ušít
maňáska z roztrhaného trička, připravit skládačku z krabiček od čajů
nebo vyrobit něco úplně jiného, čím nás překvapíš, necháváme to jen na tobě.
Hodnotit budeme jedinečnost nápadu i pečlivost provedení a také to, jestli se
hračka malým dětem líbí.
V Hostivici
jsou na sběrných místech modré kontejnery pro papír (nově od 1. ledna 2007,
předtím se papír svážel od jednotlivých domů), zelené na sklo a žluté na
plasty. Do žlutých kontejnerů se mají odkládat i tetrapakové obaly (např. krabice
od mléka). Další odpad se může odevzdat ve sběrném dvoře za litovickým nádražím
(elektroodpad, nebezpečné odpady apod.) a ve stanovených termínech se sbírají i
hadry a velkoobjemový odpad.
O
dalším osudu tříděných odpadů vybíráme ze dvou prací:
Martin
Moldan: „Odpad se roztřídí a následně zpracovává
na nové výrobky:
plast
– výplň bund, spacáků, zahradní nábytek, odpadkové koše a jiné,
papír
– noviny, sešity, toaletní papír a jiné,
sklo
– lahve aj.,
nápojové
kartony – stavební izolace.“
Tereza
Majerová: „Odpad z kontejnerů odváží nákladní auta do různých recyklačních
či zpracovatelských firem. Některý odpad se přelisuje na úplně jinou věc a z
některého může být to samé znovu.
PET lahve: lisují se na např. zatravňovací dlaždice, …, v Číně z nich
vyrábějí vlákno, ze kterého se šijí mikiny.
Sklo:
odváží se do skláren a přetaví se = může se stát lahví znovu a znovu.
Papír:
odváží se do papíren, kde se z něj udělá papírová kaše, která se může používat
na 100% recyklovaný papír nebo se přidává k dřevovině a je bělejší. Papír se
může recyklovat pouze 7×, pak už jsou papírová vlákna příliš zničená.“
Na následujícím snímku představujeme všechny hračky
pro děti vyrobené z odpadů. Dostali jsme deskovou hru s panáčky a
kostkou a přívěsek od Terezy Majerové, raketu od Tomáše Kříže, letadlo od
Martina Moldana, panáčky a panenky od Terezy Jirků,
Jakuba Staňka, Terezy Staňkové a Dominika Linka, traktor od Jana Valečka,
kostku na házení od Aleny Nedbalové, větrník od Matyldy Křižkové a autíčko od
Vítka Hosenseidla.
Výsledková
listina 11. ročníku soutěže
Pátrejte
s námi!
kategorie mladší |
|
kategorie starší |
||||
1.–3. |
Tomáš
Kříž |
44 b. |
|
1. |
Tereza
Majerová |
48 b. |
Matylda
Křižková |
|
2. |
Jan
Valeček |
40 b. |
||
Martin Moldan |
|
3. |
Jana Hatschbachová |
23,5 b. |
||
4. |
Tereza
Jirků |
37,5 b. |
|
4. |
Alena
Nedbalová |
22,5 b. |
5.–7. |
Dominik
Linek |
35 b. |
|
|
|
|
Jakub
Staněk |
|
|
|
|
||
Tereza
Staňková |
|
|
|
|
||
8. |
Jan Žajdlík |
30,5 b. |
|
|
|
|
9. |
Dana Hatschbachová |
22 b. |
|
|
|
|
10. |
Františka
Havlíčková |
15,5 b. |
|
|
|
|
11. |
Vítek
Hosenseidl |
14,5 b. |
|
|
|
|
Tato stránka je internetovou verzí sborníku o
soutěži, který obdrželi všichni účastníci.
Úvod
-> Pátrejte s námi
-> Výsledky 2007